tag:blogger.com,1999:blog-86687183054744131682024-02-19T04:42:17.122-08:00 sunny days - सनी डेजSunil Patkarhttp://www.blogger.com/profile/06649846677906056713noreply@blogger.comBlogger57125tag:blogger.com,1999:blog-8668718305474413168.post-75443028401573980382024-02-10T06:20:00.000-08:002024-02-10T06:20:26.165-08:00UP Police Constable recruitment exam <br /><br /><span style="color: #990000; font-family: arial; font-size: medium;"><b>UP Police Constable recruitment exam <br /></b></span><br />Up Police Constable Exam City Slip 2024 slip has been released for UP Police Constable recruitment exam. The exam is scheduled to be held on February 17 and 18. Registered candidates can know their exam city by following the steps given below.<br /><br />Uttar Pradesh Police Recruitment and Promotion Board has released the recruitment exam city information slip for direct recruitment to the post of UP Police Constable (Civil Police) – 2023. All the candidates who had applied for this recruitment can download the exam city slip from the official website <span style="color: #800180;">uppbpb.gov.in.</span><br /><br />UP Police Constable (Civil Police) recruitment exam is scheduled to be held in two shifts on 17th and 18th February. The first shift will be from 10.00 am to 12.00 noon and the second shift will be from 3.00 pm to 5.00 pm. Admit card will be made available for downloading from February 13, 2024.<br />The recruitment drive aims to fill a total of 60,244 male and female civilian constable posts through the combined recruitment examination.<br /><br />Selection Process<br /><br />Candidates will be selected on the basis of their performance in the OMR based examination, after which the candidates will also have to go through the stages of document verification, physical standard test and a physical interview (if required).<br /><br /><b><span style="color: #2b00fe;">Steps to download UP Police Constable Exam City Slip</span></b><br /><br />Visit the official website uppbpb.gov.in.<br /><br />On the homepage, click on the Examination City Slip link for the post of Constable (Civil Police) – 2023.<br /><br />Enter your login details and submit.<br /><br />Check and download exam city slip.<br /><br />Take a printout of it for future reference.Sunil Patkarhttp://www.blogger.com/profile/06649846677906056713noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8668718305474413168.post-84784173671129916382024-02-10T03:13:00.000-08:002024-02-10T03:17:09.343-08:00Exploring Truman Capote's Literary Universe: A Guide to Must-Read Books<p><span style="color: #0b5394; font-family: helvetica;"> <b>Exploring Truman Capote's Literary Universe: A Guide to Must-Read Books</b></span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6YPubXsuLKFk2yg5NHoeemwlHBWLSj8vhsvjouSRnp25_DQ_rR-nYlsGkkH3rfKu8GO_HURFSFPJZ2XecLniDDeTEWctZqsvl1s7lqR52BFldJRS_HKpargDKIb7OVmWTaM4Y1rnDuxKbP3yLVt027L14bB251kgj3EAo70IwI_ObWMC2R16rlXzxREE/s279/download.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="279" data-original-width="181" height="279" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6YPubXsuLKFk2yg5NHoeemwlHBWLSj8vhsvjouSRnp25_DQ_rR-nYlsGkkH3rfKu8GO_HURFSFPJZ2XecLniDDeTEWctZqsvl1s7lqR52BFldJRS_HKpargDKIb7OVmWTaM4Y1rnDuxKbP3yLVt027L14bB251kgj3EAo70IwI_ObWMC2R16rlXzxREE/s1600/download.jpg" width="181" /></a></div><br /><span style="color: #38761d; font-family: helvetica;"><br /></span><p></p><p><span style="color: #38761d; font-family: helvetica;">Embarking on a literary journey through the captivating works of Truman Capote is akin to stepping into a world of intrigue, wit, and profound insight. For enthusiasts and scholars alike, delving into books about Truman Capote is an enriching experience that offers a glimpse into the mind of a literary genius. In this guide, we'll navigate through some essential reads that shed light on Capote's life, works, and enduring legacy.</span></p><p><span style="color: #38761d; font-family: helvetica;"><br /></span></p><p><span style="color: #351c75; font-family: helvetica;">Unraveling Truman Capote's Legacy:</span></p><p><span style="color: #38761d; font-family: helvetica;">Books about Truman Capote serve as portals into the rich tapestry of his literary legacy. From timeless classics to insightful biographies, each book offers a unique perspective on the life and works of this iconic writer. Whether you're a seasoned admirer or a newcomer to Capote's oeuvre, there's a wealth of material waiting to be explored.</span></p><p><span style="color: #38761d; font-family: helvetica;"><br /></span></p><p><span style="color: #0b5394; font-family: helvetica;">Exploring Capote's Masterpieces:</span></p><p><span style="color: #38761d; font-family: helvetica;">At the heart of "Books about Truman Capote" are his masterpieces, which continue to captivate readers with their timeless charm and enduring relevance. Works such as "Breakfast at Tiffany's" and "In Cold Blood" showcase Capote's versatility as a writer, spanning the realms of fiction and non-fiction with equal brilliance. Through vivid characters, evocative settings, and compelling narratives, these books offer a glimpse into Capote's unique vision of the world.</span></p><p><span style="color: #38761d; font-family: helvetica;"><br /></span></p><p><span style="color: #0b5394; font-family: helvetica;">Diving into Capote's Creative Process:</span></p><p><span style="color: #38761d; font-family: helvetica;">For aspiring writers and literature enthusiasts, books about Truman Capote provide invaluable insights into his creative process and the craft of storytelling. Biographies and memoirs such as "Truman Capote: In Which Various Friends, Enemies, Acquaintances, and Detractors Recall His Turbulent Career" by George Plimpton offer a behind-the-scenes look at Capote's life, inspirations, and the challenges he faced as a writer. By delving into Capote's struggles and triumphs, readers can gain a deeper appreciation for the art of writing and the dedication required to succeed in the literary world.</span></p><p><span style="color: #38761d; font-family: helvetica;"><br /></span></p><p><span style="color: #0b5394; font-family: helvetica;">Examining Capote's Cultural Impact:</span></p><p><span style="color: #38761d; font-family: helvetica;">Beyond his literary achievements, books about Truman Capote also explore his enduring cultural impact and influence on popular culture. Critically acclaimed works like "Capote, Hollywood, and the Making of In Cold Blood" by Jonathan Kirshner delve into the adaptation of Capote's seminal work for the silver screen, highlighting the intersections between literature, film, and society. Through insightful analysis and commentary, these books offer a fresh perspective on Capote's legacy and his ongoing relevance in the modern world.</span></p><p><span style="color: #38761d; font-family: helvetica;"><br /></span></p><p><span style="color: #0b5394; font-family: helvetica;">Celebrating Capote's Enduring Appeal:</span></p><p><span style="color: #38761d; font-family: helvetica;">In the realm of literature, few names evoke as much fascination and admiration as Truman Capote. His wit, charm, and unmatched storytelling prowess continue to captivate audiences around the world, making "Books about Truman Capote" essential reads for anyone with a love for literature. Whether you're drawn to his iconic characters, his incisive observations on society, or his unparalleled prose style, there's something in Capote's work that resonates with readers of all ages and backgrounds.</span></p><p><span style="color: #38761d; font-family: helvetica;">As we conclude our exploration of "Books about Truman Capote," it's clear that his legacy remains as vibrant and compelling as ever. From his groundbreaking novels to his enduring cultural influence, Capote's impact on literature and popular culture is undeniable. Whether you're a die-hard fan or a curious newcomer, there's no better time to immerse yourself in the world of Truman Capote and discover the magic of his timeless tales. So, pick up a book, settle in, and prepare to be transported to a world where the line between fiction and reality blurs, and the power of storytelling knows no bounds.</span></p><p><span style="color: #38761d; font-family: helvetica;">.....................................</span></p>Sunil Patkarhttp://www.blogger.com/profile/06649846677906056713noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8668718305474413168.post-2901880868586213602023-08-12T10:42:00.002-07:002023-08-12T10:49:10.044-07:00अनेक रंगरुपे बदलली तरी छत्र्याची जादू आजही कायम <span style="color: #800180; font-size: medium;"><b>अनेक रंगरुपे बदलली तरी छत्र्याची जादू आजही कायम </b></span><div><span style="color: #cc0000;">Magic of Umbrella</span></div><div><br /></div><div>महाड
पाऊस सुरु झाला की पहिली आठवण होते ती छत्रीची .आणि मग कपाटात, अडगळीच्या ठिकाणी असलेल्या छत्रीचा शोध सुरु होतो.नाहितर नविन छत्र्यांची खरेदी होते.आजोबांची लाकडी दांड्यांची लांब छत्री असो नाहितर पर्समध्ये राहणारी आईताईची इवलीशी छत्री असो.छत्र्यांची अनेक रंगरुपे काळानुसार बदलत राहिली.पावसात गरागरा छत्री फिरवणारी बच्चे कंपनी आणि चित्रपटातील छत्रीतील गुणगुणाविशी वाटणारी गाणी याचा आनंद काही वेगळाच. डोक्यावर केळीचे नाहितर सागाचे पान घेत सुरु झालेला या छत्रीचा प्रवास आणि रंगीबेरंगी छत्र्याची जादू आजही कायम आहे. </div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5NABM3kvNrH5MeQE2fye8OUOhI-i61z2IYjhBNPPOXTRfLptZVt21lGNGhUx2G8ye5hJ64JukugoLzSTUCs_ZQ9mN99Da26QlfxWyeFM2iaWlWMW_zsPd_FLPwSoxF8qLKsklf3w7IQ0oAnlRM019POsYev-xf5AoL5jN6TYNOnlWem9B-8Np3862mYs/s6000/umbrella.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5NABM3kvNrH5MeQE2fye8OUOhI-i61z2IYjhBNPPOXTRfLptZVt21lGNGhUx2G8ye5hJ64JukugoLzSTUCs_ZQ9mN99Da26QlfxWyeFM2iaWlWMW_zsPd_FLPwSoxF8qLKsklf3w7IQ0oAnlRM019POsYev-xf5AoL5jN6TYNOnlWem9B-8Np3862mYs/w300-h200/umbrella.jpg" width="300" /></a></div><br /><div><br /></div><div><br /></div><div> ऊन व पाऊस यांच्यापासून संरक्षण करण्यासाठी छत्रीचा वापर होत असला तरी तिची खरी निकड भासते ती पावसाऴ्यात.वापरण्यास व सांभाळण्यास सोयीची असलेली ही छत्री अनेक रंगरुपात बाजारात मिळू लागली आहे.हमखास विसरली जाणारी अशी ही वस्तु असली तरी ती लोकांना फार आवडते.व्यक्तिगत उपयोगा बरोबरच, समुद्रकिनारी, उपाहारगृहात सावलीसाठी असलेल्या मोठ्या छत्र्या लक्ष वेधून घेतात.बघता बघता हॉटेलमधील मॉकटेल, कॉकटेल ही पेयं आकर्षक दिसण्यासाठी ग्लासवर देखील छोट्याशा छत्रीने जागा पटकावली आहे.
ईजिप्त, निनेव्ह, पर्सेपलिस इत्यादींमधील जुन्या धर्मग्रंथांत छत्रधारी व्यक्तींच्या आकृत्या आढळतात. फार पूर्वी ईजिप्त, ॲसिरिया इ. देशांतील गुलाम आपल्या मालकाच्या डोक्यावर सावलीसाठी धरीत असलेल्या आच्छादनासारख्या वस्तूतून छत्रीचा उदय झाला असावा.सामर्थ्य व सार्वभौमत्वचे छत्र हे एक प्रतीक आहे.राजे महाराजांसाठीही डोक्यावर धरण्यासाठी छत्र वापरले जाई.छत्रधारी,छत्रपती अशी बिरुदावली यामुळे निर्माण झाली.अशी ही महत्वाची छत्री.
आता छत्रीमध्ये अनेक बदल करण्यात आले आहेत. स्वयंचलित,समुद्रकिनारा, फोल्डींग, बबल,सरळ,मुलांसाठी,क्लासिक, कॉकटेल,डिजिटल,फॅशन गोल्फ, टोपी, उलटा,पेपर, अंगण व वादळ असे छत्र्यांचे प्रकार आहेत.छत्र्या आता ऑटोमॅटिक झाल्या आहेत.काळ्या रंगापासुन आता छान आकर्षक रंग आणि हवी तशी प्रिंटेड नक्षीच्या छत्र्या बाजारात उपलब्ध आहे.काही कंपन्या जाहिरातीसाठीही छत्रीचा वापर करत आहेत.अशा छत्र्या फूकट वाटल्या जात आहेत अथवा उत्पादन खरेदीवर मोफत दिल्या जात आहेत.राजकीय पक्षांकडूनही छत्री वाटप केले जात आहे.पाण्याचे थेंब किंवा पाऊस पडल्यावर रंग बदलणारी छत्री सध्या ट्रेंडमध्ये आहे.ही छत्री तीन फोल्डमध्ये असून तिचा आकारही मोठा आहे. त्यावर फ्रॅब्रिक प्रिंट असून त्यावर पाण्याचे थेंब किंवा पाऊस पडल्यावर याचा रंग बदलतो. रंग बदलल्यानंतर त्यावरील नक्षी दिसते. या छत्रीची किंमत 800 रुपये आहे.बाजारात 200 रुपयांपासुन छत्र्यांच्या किंमती आहेत.फ्लाँवर प्रिंट,एम्ब्राँयडरी,इंद्रधनुष्य रंगी,बाटलीच्या आकारातील,ठिबक्याच्या असे अनेक रंगरुपाच्या छत्र्यांनी बाजारपेठ व्यापलेली आहे.काळनुसार बदलत गेलेल्या छत्रीची बाजारात आजही जादू कायम असल्याचे दिसत आहे.
पावसापासून संरक्षण करण्याकरिता छत्रीचा उपयोग प्रथम फ्रान्समध्ये सोळाव्या शतकात करण्यात आला.1709 पासून ख-या अर्थाने छत्र्या बनवण्यात येत होत्या. छत्री बाळगणे सोपे जावे म्हणून फोल्डिंग छत्रीचा शोध लागला.या शोधाने छत्री व्यवसायात क्रांती झाली. फोल्डिंग छत्री खुपच लोकप्रिय झाली आहे.
.</div><div>............
</div>Sunil Patkarhttp://www.blogger.com/profile/06649846677906056713noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8668718305474413168.post-44000575669655468472023-08-02T09:57:00.000-07:002023-08-02T09:57:03.255-07:00व्हेटीव्हर ग्रासची लागवड दरडग्रस्त गावांसाठी ठरू शकते वरदान<p> <span style="color: #134f5c; font-size: large;"><b>व्हेटीव्हर ग्रासची लागवड दरडग्रस्त गावांसाठी ठरू शकते वरदान</b></span></p><p><span style="color: #0b5394;">सुनील पाटकर </span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEim_CMwzVF_6moHpd4Nmdo96_UYgRKeBuSiJ86iMhNiQML7CsXHtB2hhX8OkUBIZoMgUKCqnqrlFQXW7Y_E9T6aDOQKsi9ILA9uyVYvyy1xlixEYEed1N7TBYFaq4CMuj_qBpaWSi3ZJTvkx_2lYrW8o7foXCRvv6CM476ZzLhejLXZEpROTIZnF6a5tdk/s300/wala%201.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="225" data-original-width="300" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEim_CMwzVF_6moHpd4Nmdo96_UYgRKeBuSiJ86iMhNiQML7CsXHtB2hhX8OkUBIZoMgUKCqnqrlFQXW7Y_E9T6aDOQKsi9ILA9uyVYvyy1xlixEYEed1N7TBYFaq4CMuj_qBpaWSi3ZJTvkx_2lYrW8o7foXCRvv6CM476ZzLhejLXZEpROTIZnF6a5tdk/w326-h225/wala%201.jpg" width="326" /></a></div><br /><p><br /></p><p><span style="color: #134f5c;">मुसळधार पाऊस सुरू झाला की डोंगरातील माती आपली जागा सोडते.आणि मग भूस्खलन आणि दरडी कोसळण्यासारख्या घटना घडतात. हजारोंचे बळी घेणारी ही दरड थांबवता येणे शक्य्य आहे का असा प्रश्न मनात घर करू लागतो. होय दरडी कोसळणे थांबविण्याचेे काम एक साधे गवत करूू शकते. विश्वास बसत नाही ना .या गवताचेेेे नाव आहे व्हेटीव्हर ग्रास , मराठीत याला चक्क वाळा किंवा खस म्हणून ओळखले जाते. उन्हाचा त्रास होऊ नये म्हणून पाण्यात आपण जो वाळा टाकतो तेच हे गवत. अगदी शुल्लक असणारे हे गवत दरडीपासून हजारोंचेेे जीव वाचवू शकते.</span></p><p><span style="color: #134f5c;">काही दिवसांपूर्वी इरशाळवाडी येथे दरड कोसळल्याने शेकडोजण दरडीखाली गाडले गेले आहेत. तसेच यापूर्वी महाड तालुक्यात पारमाची, दासगाव ,कोंडीवते ,जुई ,रोहन व तळीये या गावांवर दरड कोसळून शेकडो जणांचे बळी गेले आहेत. त्यामुळे दरड कोसळणे व भूस्खलनाचा प्रश्न पुन्हा एकदा आ वासून उभा आहे. आता यावर प्रभावीपणे उपाय करण्याची गरज निर्माण झालेली आहे.</span></p><p><span style="color: #134f5c;">देशातील घडणाऱ्या अशा विविध घटनांमुळे NIDM ( National Institue of Disasater Management) मधील प्राध्यापकांनी यामागील कारणे शोधली. दरड कोसळणे थोपविण्यासाठी जमिनीची मशागत करून व्हेटीव्हर ग्रास ची लागवड केल्यास प्रतिबंध होऊ शकतो असे मत व्यक्त त्यांनी केले होते. त्यामुळे अशा दरडी कोसळण्याच्या संभाव्य शक्यता असलेल्या जागी जल-मृद्संधारणासाठी वनीकरण अत्यंत गरजेचे असते हे पुढे आले.पहिला पाऊस पडला की पावसानंतर लगेचच मातीत गवत उगवते. या गवतामुळे हजारो टन मातीचे संवर्धन होते; परंतु बऱ्याचशा भूभागावर गवतही आढळत नाही, अशा परिस्थितीमध्ये मोठे नुकसान होते. अशा ठिकाणी व्हेटीव्हर ग्रासची लागवड वरदान ठरणार आहे.व्हेटीव्हर ग्रास ची लागवड केल्यास दरडी कोसळण्याला आळा घालता येऊ शकतो. भारतात २०१३ मध्ये कोईमतूर नेहरू आर्टस आणि सायन्स सेंटरने निलगिरी पर्वतांच्या भागातील जमीनीची धूप थांबविण्यासाठी ह्याचा वापर केला होता. तसेच ह्याच प्रोजेक्ट्चा भाग म्हणून उटी-कोटगिरी हायवे वरील कोडप्पामुड , उटी- मेट्टुपलायम नॅशनल हायवे येथील मरापालम आणि कलहट्टी येथे याची गवताची लागवड केली होती. अगदी कोकण रेल्वे येथे सुध्दा दरडी कोसळून होणारे प्रचंड नुकसान टाळण्यासाठी ह्याच व्हेटीव्हर ग्रास चा उपयोग केला होता. भारतामध्ये शंतनु भट्टाचार्य या सार्वजनिक बांधकाम विभागाच्या कार्यकारी अभियंत्याने आसाममधील ब्रह्मपुत्रा नदी मुळे होणारे भूस्खलन थांबविण्यासाठी याचा प्रथम प्रयोग करून त्याबाबतचा फोटो प्रबंध सादर केला आहे. हा उपाय यशस्वी झाल्यानंतर 2014 मध्ये आसाम मधील गुवाहाटी येथे मोठी दरड कोसळल्यानंतर या ठिकाणी व्हेटीव्हर ग्रास लावण्याचा प्रकल्प शंतनु भट्टाचार्य ह्यांच्या मार्गदर्शनाखाली सुरु झाला.इतकेच नव्हे तर डॉ.पाऊल त्रूओंग Director, Vetiver Network International, Brisbane, Australia ह्यांनी व्हेटीव्हर ग्रास लावून भूस्खलन थांबविता येऊ शकते हे आपल्या फोटो प्रबंधातून सिद्ध केले आहे. त्यामुळे भारतात तसेच कोकणात वारंवार घडणाऱ्या दरड दुर्घटनांवर ही उपाय योजना प्रभावी ठरू शकेल.उन्हाळ्यामुळे शरीरातील तापमान थंड राहावे यासाठी आपण वाळ्याचे सरबत अथवा थंड पाणी पितो. काही ठिकाणी उन्हाची तीव्रता रोखण्यासाठी खिडक्यांना वाळ्याचे पडदे लावलेल्या असतात. हे गवत प्राधिक काळ टिकणारे असते ते अत्यंत चिवट व मातीला घट्ट धरून ठेवणारे असते.म्हणूनच . पडीक माळराने, नापिक जमिनी, जास्त धूप होणाऱ्या जमिनी इ. ठिकाणी लागवडीसाठी ही वनस्पती उपयुक्त आहे. बायोइंजिनिअरिंग मध्ये ह्या व्हेटीव्हर ग्रास चा उपयोग फिजी, इटली, हैती, जावा , साऊथ आफ्रिका, वेस्ट इंडिज इत्यादी बरेच देश भू-संधारणासाठी मोठ्या प्रमाणावर करतात. भारतात याची प्रथम सुरुवात झाली होती. परंतु नंतर गांभीर्याने पाहिले गेले नाही. आता काही संशोधकांनी केलेल्या प्रयत्नांमुळे या गवतापासून अनेकांचे जीव वाचू शकणार आहे. मुंबई गोवा महामार्गावरील कशेडी घाटात अशा प्रकारची लागवड करण्याचे नियोजन तात्कालीन कार्यकारी अभियंता वसईकर यांनी केले होते. परंतुु त्याला गती मिळाली नाही. कमी खर्चामध्ये होणारी व्हेटीव्हर ग्रास लागवड दरड प्रवण क्षेत्रामध्ये अशी लागवड झाल्यास ती दरड प्रवण क्षेत्रासाठी वरदान ठरणार आहे</span></p><p><span style="color: #134f5c;">.................</span></p>Sunil Patkarhttp://www.blogger.com/profile/06649846677906056713noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8668718305474413168.post-50900015550818303312021-02-02T06:57:00.001-08:002021-02-02T06:57:30.732-08:00रायगडकर केकच्या प्रेमात<div><b>रायगडकर पडलेत केकच्या प्रेमात</b>, </div><div><br></div><div><b>सुनील पाटकर</b></div><div><br></div><div>चॉकलेट ,पायनॅपल , ब्लॅक करंट यासह विविध प्रकारांच्या केकच्या प्रेमामध्ये सध्या रायगड कर पडले असून जिल्ह्यामध्ये केकच्या दुकानांची तसेच उलाढालीचे प्रमाण दिवसेंदिवस वाढू लागले आहे .</div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCxLBnZIqpRC5LSbpS2G6QOrxLt66vyEGSOrOmvsfjOlfIPrPf1R7TDqW81p6tcLORhik-mqPYhqy77JAt7PNdpwcVVQpD2CnlI2yibkzv4EzGcw4Q6fTKdpRJDuNKoZT4I4VVCWfIajM/s1600/1612277819887510-0.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCxLBnZIqpRC5LSbpS2G6QOrxLt66vyEGSOrOmvsfjOlfIPrPf1R7TDqW81p6tcLORhik-mqPYhqy77JAt7PNdpwcVVQpD2CnlI2yibkzv4EzGcw4Q6fTKdpRJDuNKoZT4I4VVCWfIajM/s1600/1612277819887510-0.png" width="400">
</a>
</div>केक म्हटले की अनेकांच्या तोंडाला पाणी सुटते .बच्चे कंपनीला तर केक चा मोह आवरता येत नाही .वाढदिवसाला सर्रासपणे कापले जाणारे चेक आता घरोघरी वेगळ्या कारणाने व समारंभासाठी दिसू लागले आहेत. कोणत्याही प्रकारच्या निमित्तसाठी अगदी लग्न समारंभातही केक कापण्याची प्रथा आता रूढ होऊ लागली आहे.पूर्वी बेकरीच्या बरणीत कपमध्ये दिसणारा केक आता विविध आकार व चवीत दिसू लागला आहे .या सर्वांचा परिणाम रायगड जिल्ह्यातील बाजारपेठेवर होत आहे . गेले वर्षभरामध्ये रायगड जिल्ह्यामध्ये केकच्या दुकानांचे प्रमाण वाढू लागले आहे .यापूर्वी केवळ बेकरीमध्ये केक मिळत असे.परंतु आता केक ची स्वतंत्र दुकाने उघडली जात आहेत. मुंबई-गोवा महामार्गाचे चौपदरीकरण होऊ लागल्याने अनेक नामांकित ब्रँड रायगड कडे वळू लागले आहेत. मॉन्जीनीस , दिंशॉ इलाईट यासारख्या देशभरातील ब्रँड प्रमाणेच रायगड जिल्ह्यात प्रसिद्ध असलेल्या मयूर बेकरीची ही केक शॉपी जिल्ह्यात पसरत आहेत .यामुळे रायगडकर आता केकच्या प्रेमात पडलेले आहे. जिल्हयामध्ये मागील काही महिन्यात सुमारे 42 नवीन केकची दुकाने उघडली गेली आहेत. यामुळे सुमारे दोनशे स्थानिकांना रोजगार मिळाला आहे . रायगड जिल्ह्यात 145 केकच्या दुकानातून वार्षिक सुमारे पाच ते सहा कोटीची उलाढाल होत असते . कंपन्याचे टेंपो केक घेऊन जिल्ह्यातील सर्व दुकामात रोज पुरवठा करत असतात .<br></div><div>वाढदिवसा साठी लागणारे मोठे मोठे केक घरी नेले जात असतातच परंतु त्यापेक्षाही या दुकानांमध्ये येऊन पेस्ट्रीज खाण्याचे प्रमाणही वाढलेले आहे. महिला वर्गामध्ये ही केकच्या क्लासेसचे ही वाढलेले आहेत . अनेक महिला घरी केक बनवून सोशल मीडियावर त्याचे छायाचित्र प्रकाशित करून आपल्या केक ची विक्री करत असतात . अशा महिलानाही ही चांगल्या प्रकारे उत्पन्न मिळत आहे .</div><div>काही दुकानदार एक तासा मध्ये आपल्या नावा सहीत केक तयार करून देत असतात केकच्या या बाजारपेठेत मोठा केक .कप केक,पेस्ट्रिज , डोनट्स, मफीन्स याचे 100 हून अधिक केकचे प्रकार उपलब्ध आहेत.</div><div>.........</div><div>केकचे प्रकार तरी किती ?</div><div>मँगो .व्हॅनिला ,चॉकलेट,मावा, पायनापल,स्ट्रॉबेरी, अलमौण्ड,ओरँज, बनाना,कोकोनट, रसमलाई,लिची, पिस्ता,मिक्सफ्रूट,,गनाश,ट्रफल,रेड वेल्वेट चीज क्रीम,पिनाकोलाडा, .केशर ,फालुदा,रोजफालुदा,पिस्ताफालुदा,मोजीतो </div><div> मन्गोंमलाई,ब्लूबेरी, वेरीबेरी,रबडी, मैंगोग्रीन, वेलची,बटरस्कॉच, कालाखाट्टा, पाइन अॅपल, रूहअफ्जा,चेरी, ब्लैककरंट,रेडरोज, रम, पानमसाला, ब्लैकफ़ोरेस्ट, व्हाइटफ़ोरेस्ट</div><div>,,,,,,,,</div><div><br></div>Sunil Patkarhttp://www.blogger.com/profile/06649846677906056713noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8668718305474413168.post-59876350742525154002013-02-11T06:31:00.001-08:002013-02-11T06:31:21.635-08:00काशिद बीच<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtw6UPjs1ZxkIAvKRkdiNhZV2sp7NnT38TN5UAcvxoPaGkGnA7nWEM_HG4tO22n_F5v1WSnQr9oan8P-NR6Dq3cRajX1AfI49OQDcIp_IOkt2vGPa15eZVODM66Tn04pBomCkZgJUZ4TU/s1600/kashid.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtw6UPjs1ZxkIAvKRkdiNhZV2sp7NnT38TN5UAcvxoPaGkGnA7nWEM_HG4tO22n_F5v1WSnQr9oan8P-NR6Dq3cRajX1AfI49OQDcIp_IOkt2vGPa15eZVODM66Tn04pBomCkZgJUZ4TU/s320/kashid.jpg" width="320" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQhaFDKs1N42QHlT0K9VjobXDHkccGHCBdxhBan9wiWIeEQhfyaFv-s77zs3_Nyzkz28dkpXkq0M4AmHL1uaz7sDji6dZEOt1A6daB4fF_iDFK_qdI7vo45PSmJczM4bkx-sa_TBdTcW8/s1600/kashid+1.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; display: inline !important; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><span style="text-align: left;"><i>रोहा - मुरुड रस्त्यावर असणारा काशिदचा समुद्रकिनारा गोव्यामधील समुद्रकिना-यांची आठवण करून देतो. रूपेरी वाळूचा स्वच्छ सुंदर काशिदचा समुद्रकिनारा विदेशी पर्यटकांचे मुख्य आकर्षण तर आहेच परंतु एक अप्रतिम आणि भेट द्यायला हवा असा हा समुद्रकिनारा आहे. विकएंडला पर्यटकांची इथे समुद्रस्नानासाठी झुंबड असते.पार्किगसाठीही जागा नसते त्यामुळे विकएंड अथवा सुट्टी हंगाम सोडून इथे येणे चांगले.या ठिकाणी घोडागाडी,उंटावरिल सफर ,किनार्यावरील झोपाळे असल्याने बच्चे कंपनी खुष होऊन जाते तर तरूणांसाठी वाँटर स्कुटर आहेत.चांगली सुविधा असणारी हॉटेल्स रिसॉर्टस् यामुळे काशिद समुद्रकिनारा पर्यटकांचे मोठे आकर्षण बनला आहे.काशिदच्या किनार्यासमोर सुरुचे सुंदर बनही आहे.मॉडेंलिंग टि.व्ही. सिरीयल व सिनेमांच्या शूटींगसाठी हा समुद्रकिनारा प्रसिद्ध आहे.या किना-यावर वेळ कसा जातो हे कळतही नाही आणि तोंडातून नकळत शब्द बाहेर पडतात,बीच असावा तर असा !</i></span></a></div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbPUEA6sTnfU6zzGc_607SrR1baeS10dupjW9QhZlljhrTeXdj_6Mcvxj-a_EyWZO-LvHm-r3xgzIzbbpRb6XHZMhHsNu_Fam3_I4G-I0W9eFnc99ni03LDTHwCtiDI4EXyMrsHne7k-Q/s1600/DSCN0493.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbPUEA6sTnfU6zzGc_607SrR1baeS10dupjW9QhZlljhrTeXdj_6Mcvxj-a_EyWZO-LvHm-r3xgzIzbbpRb6XHZMhHsNu_Fam3_I4G-I0W9eFnc99ni03LDTHwCtiDI4EXyMrsHne7k-Q/s320/DSCN0493.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQhaFDKs1N42QHlT0K9VjobXDHkccGHCBdxhBan9wiWIeEQhfyaFv-s77zs3_Nyzkz28dkpXkq0M4AmHL1uaz7sDji6dZEOt1A6daB4fF_iDFK_qdI7vo45PSmJczM4bkx-sa_TBdTcW8/s1600/kashid+1.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; display: inline !important; font-size: medium; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><span style="background-color: #cc0000; text-align: left;"><i>बीच असावा तर असा !</i></span></a></td></tr>
</tbody></table>
<br />
<br />
<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXVtjgQM13fBijoiI_2hyphenhypheneMB9l7fW1W8eyIH2IujodvLNlQB4C4kiWyR3uB0TuRiZEnvlQ0_OTJMIBPmsDzTBYZbvJo5oL6R2zxpBtY04oRkbOkAgGZZxqfN3hMAR1F8bbvJA2YTgwI6U/s1600/DSCN0473.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXVtjgQM13fBijoiI_2hyphenhypheneMB9l7fW1W8eyIH2IujodvLNlQB4C4kiWyR3uB0TuRiZEnvlQ0_OTJMIBPmsDzTBYZbvJo5oL6R2zxpBtY04oRkbOkAgGZZxqfN3hMAR1F8bbvJA2YTgwI6U/s320/DSCN0473.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQhaFDKs1N42QHlT0K9VjobXDHkccGHCBdxhBan9wiWIeEQhfyaFv-s77zs3_Nyzkz28dkpXkq0M4AmHL1uaz7sDji6dZEOt1A6daB4fF_iDFK_qdI7vo45PSmJczM4bkx-sa_TBdTcW8/s1600/kashid+1.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; display: inline !important; font-size: medium; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><span style="text-align: left;"><i>घोडागाडी</i></span></a></td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_tWy1GOAn9hucP2C4_L-Eotzp6_HqCWN9nmjhoB6waoTWsBcM_Uti12b10CXsUaAOZgSuRF7DInZABPByK-FJ8M9wTFZmEb71IRCIeX2UkquJI0BHEIxHEbwQJOB9DUnvzXHzlrPvgGM/s1600/DSCN0462.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_tWy1GOAn9hucP2C4_L-Eotzp6_HqCWN9nmjhoB6waoTWsBcM_Uti12b10CXsUaAOZgSuRF7DInZABPByK-FJ8M9wTFZmEb71IRCIeX2UkquJI0BHEIxHEbwQJOB9DUnvzXHzlrPvgGM/s320/DSCN0462.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQhaFDKs1N42QHlT0K9VjobXDHkccGHCBdxhBan9wiWIeEQhfyaFv-s77zs3_Nyzkz28dkpXkq0M4AmHL1uaz7sDji6dZEOt1A6daB4fF_iDFK_qdI7vo45PSmJczM4bkx-sa_TBdTcW8/s1600/kashid+1.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; display: inline !important; font-size: medium; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><span style="text-align: left;"><i><span style="color: #cc0000;">वाँटर स्कुटर </span></i></span></a></td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0_NHMuzrNxoGjb82ucyFj8PTyLDu5crCU4aoIEPFub-4CsE6BhB6-yy6a-9_RM4wic0SnVzhXQQi1uuQBeqrIJJW4TyCiRfTbU8c6DhvCoBXt8mRJzOQUQXdIHhKD_gnwbFMC8OLlNFg/s1600/kashid+2.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0_NHMuzrNxoGjb82ucyFj8PTyLDu5crCU4aoIEPFub-4CsE6BhB6-yy6a-9_RM4wic0SnVzhXQQi1uuQBeqrIJJW4TyCiRfTbU8c6DhvCoBXt8mRJzOQUQXdIHhKD_gnwbFMC8OLlNFg/s320/kashid+2.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQhaFDKs1N42QHlT0K9VjobXDHkccGHCBdxhBan9wiWIeEQhfyaFv-s77zs3_Nyzkz28dkpXkq0M4AmHL1uaz7sDji6dZEOt1A6daB4fF_iDFK_qdI7vo45PSmJczM4bkx-sa_TBdTcW8/s1600/kashid+1.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; display: inline !important; font-size: medium; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><span style="text-align: left;"><i><b>सुरुचे बन</b></i></span></a></td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQhaFDKs1N42QHlT0K9VjobXDHkccGHCBdxhBan9wiWIeEQhfyaFv-s77zs3_Nyzkz28dkpXkq0M4AmHL1uaz7sDji6dZEOt1A6daB4fF_iDFK_qdI7vo45PSmJczM4bkx-sa_TBdTcW8/s1600/kashid+1.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQhaFDKs1N42QHlT0K9VjobXDHkccGHCBdxhBan9wiWIeEQhfyaFv-s77zs3_Nyzkz28dkpXkq0M4AmHL1uaz7sDji6dZEOt1A6daB4fF_iDFK_qdI7vo45PSmJczM4bkx-sa_TBdTcW8/s320/kashid+1.jpg" width="320" /></a></div>
<div>
<br /></div>
</div>
Sunil Patkarhttp://www.blogger.com/profile/06649846677906056713noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8668718305474413168.post-77259507151042017802012-09-11T10:48:00.000-07:002012-09-11T10:48:17.076-07:00एकदा केंव्हा तरी <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<br />
<br />
<span style="background-color: white;"><br /></span>
<span style="background-color: white;"><span style="color: blue;">एकदा केंव्हा तरी शांतपणे बसावं आणि वयानुसार आपण</span></span><br />
<span style="background-color: white;"><span style="color: blue;">काय काय गोष्टी सोडल्या याचा आढावा घ्यावा.</span></span><br />
<span style="background-color: white;"><span style="color: blue;"><br /></span></span>
<span style="background-color: white;"><span style="color: blue;">मग लक्षात येतं की,</span></span><br />
<span style="background-color: blue;"><span style="color: blue;"><br /></span></span>
<span style="background-color: white;"><span style="color: blue;">आपण गाभुळलेली चिंच अनेक वर्षात् खाल्लेली नाही.</span></span><br />
<span style="background-color: white;"><span style="color: blue;">जत्रेत मिळणारी पत्र्याची शिट्टी वाजवलेली नाही.</span></span><br />
<span style="background-color: white;"><span style="color: blue;">चटक्यांच्या बिया घासुन चटके द्यावेत असं आता वाटत नाही, कारण</span></span><br />
<span style="background-color: white;"><span style="color: blue;">परिस्थितीने दिलेले चटके सोसतानाच पुरेवाट झालेली आहे.</span></span><br />
<span style="background-color: white;"><span style="color: blue;"><br /></span></span>
<span style="background-color: white;"><span style="color: blue;">कॅलिडोस्कोप पाह्यलेला नाही.</span></span><br />
<span style="background-color: white;"><span style="color: blue;">सर्कस मधला जोकर आता आपलं मन रिझवू शकत नाही.</span></span><br />
<span style="background-color: white;"><span style="color: blue;">तसच कापसाची म्हातारी पकडण्याचा चार्म ही राह्यलेला नाही.</span></span><br />
<span style="background-color: white;"><span style="color: blue;">कापसाच्या म्हातारीने उडता उडता आपला “बाळपणीचा काळ सुखाचा”</span></span><br />
<span style="background-color: white;"><span style="color: blue;">स्वतः बरोबर कधी नेला ते आपल्याला कळलंच नाही.</span></span><br />
<span style="background-color: white;"><span style="color: blue;"><br /></span></span>
<span style="background-color: white;"><span style="color: blue;">आता त्या ट्रिप्स नाहीत.</span></span><br />
<span style="background-color: white;"><span style="color: blue;">दोन दोन मुलांच्या जोड्या करुन चालणं नाही.</span></span><br />
<span style="background-color: white;"><span style="color: blue;">विटी दांडू नाही. साबणाचे फुगे नाहीत.</span></span><br />
<span style="background-color: white;"><span style="color: blue;">प्रवासात बोगदा आला तर एक अनामिक हुरहुर नाही….</span></span><br />
<span style="background-color: white;"><span style="color: blue;"><br /></span></span>
<span style="background-color: white;"><span style="color: blue;">त्या उडणा-या म्हातारीने हे सगळे आनंद नेले.</span></span><br />
<span style="background-color: white;"><span style="color: blue;">त्याच्या बदली तिचं वार्धक्य तिने आपल्याला दिलं.</span></span><br />
<span style="background-color: white;"><span style="color: blue;">म्हणूनच ती अजुनही उडू शकते.</span></span><br />
<span style="background-color: white;"><span style="color: blue;">आपण अजून जमिनीवरच आहोत॥</span></span><br />
<span style="background-color: white;"><span style="color: blue;"><br /></span></span>
<span style="background-color: white;"><span style="color: blue;"> -मंगेश पाडगांवकर</span></span><br />
<div>
<br /></div>
</div>
Sunil Patkarhttp://www.blogger.com/profile/06649846677906056713noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8668718305474413168.post-78279702209607145842012-09-11T10:39:00.002-07:002012-09-11T10:44:43.028-07:00मी तिला विचारलं <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<br />
<h3 class="post-title entry-title" itemprop="name" style="font-family: Georgia, Utopia, 'Palatino Linotype', Palatino, serif; font-size: 30px; font-weight: normal; margin: 0px; position: relative;">
<a href="http://charudatta-patil.blogspot.in/2011/01/blog-post_1232.html" style="text-decoration: none;"><span style="background-color: white; color: black;">मी तिला विचारलं </span></a></h3>
<div class="post-header" style="font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 1.6; margin: 0px 0px 1em;">
<div class="post-header-line-1">
</div>
</div>
<div class="post-body entry-content" id="post-body-425108443254815972" itemprop="description articleBody" style="font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 1.5; position: relative; width: 568px;">
<span style="background-color: white;"><br />
<br />
मी तिला विचारलं,</span><br />
<span style="background-color: white;">तिनं लाजून होय म्हटल,</span><br />
<span style="background-color: white;">सोनेरी गिरक्या घेत, मनात गाणं नाचत सुटलं.......</span><br />
<span style="background-color: white;"><br />
तुम्ही म्हणाल , यात विशेष काय घाडलं?</span><br />
<span style="background-color: white;">त्यालाच कळेल, ज्याचं असं मन जडलं........</span><br />
<span style="background-color: white;">तुमचं लग्न ठरवुन झालं?</span><br />
<span style="background-color: white;">कोवळेपण हरवुन झालं?</span><br />
<span style="background-color: white;">देणार काय? घेणार काय?</span><br />
<span style="background-color: white;">हुंडा किती,बिंडा किती?</span><br />
<span style="background-color: white;">याचा मान,त्याचा पान</span><br />
<span style="background-color: white;">सगळा मामला रोख होता,</span><br />
<span style="background-color: white;">व्यवहार भलताच चोख होता..</span><br />
<span style="background-color: white;">हे सगळं तुम्हाला सांगुन तरी कळणार कसं</span><br />
<span style="background-color: white;">असलं गाणं तुमच्याकडं वळणार कसं...</span><br />
<span style="background-color: white;">ते सगळं जाउ द्या, मला माझं गाणं गाउ द्या..</span><br />
<span style="background-color: white;"><br />
मी तिला विचारल,</span><br />
<span style="background-color: white;">तिनं लाजून होय म्हटल,</span><br />
<span style="background-color: white;">सोनेरी गिरक्या घेत, मनात गाणं नाचत सुटलं.......</span><br />
<span style="background-color: white;"><br />
त्या धुंदीत,त्या नशेत, प्रत्येक क्षण जागवला,</span><br />
<span style="background-color: white;">इराण्याच्या हॉटेलात,</span><br />
<span style="background-color: white;">चहासोबत मस्कापाव मागवला</span><br />
<span style="background-color: white;">तेवढीसुद्धा ऐपत नव्हती,असली चैन झेपत नव्हती,</span><br />
<span style="background-color: white;">देवच तेव्हा असे वाली,खिशातलं पाकीट खाली</span><br />
<span style="background-color: white;">त्या दिवशी रस्त्याने सिंहासारखा होतो हिंडत</span><br />
<span style="background-color: white;">पोलिससुद्धा माझ्याकडे आदराने होते बघत</span><br />
<span style="background-color: white;">जीव असा तरंगतो तेव्हा भय असणार कुठलं?</span><br />
<span style="background-color: white;"><br />
मी तिला विचारलं,</span><br />
<span style="background-color: white;">तिनं लाजून होय म्हटल,</span><br />
<span style="background-color: white;">सोनेरी गिरक्या घेत, मनात गाणं नाचत सुटलं......</span><br />
<span style="background-color: white;">मग एक दिवस,</span><br />
<span style="background-color: white;">चंद्र, सुर्य, तारे, वारे,</span><br />
<span style="background-color: white;">सगळं मनात साठवलं,</span><br />
<span style="background-color: white;">आणि थरथरणाऱ्या हातांनी ,</span><br />
<span style="background-color: white;">तिला प्रेमपत्रं पाठवलं</span><br />
<span style="background-color: white;">आधिच माझं अक्षर कापरं</span><br />
<span style="background-color: white;">त्या दिवशी अधिकचं कापलं</span><br />
<span style="background-color: white;">रक्ताचं तर सोडाच राव</span><br />
<span style="background-color: white;">हातामधलं पेनसुद्धा होतं तापलं</span><br />
<span style="background-color: white;">पत्र पोस्टात टाकलं आणि आठवलं,</span><br />
<span style="background-color: white;">पाकिटावर तिकिट नव्हतं लावलं</span><br />
<span style="background-color: white;">पत्रं तिला पोचलं तरिसुद्धा</span><br />
<span style="background-color: white;">तुम्हाला सांगतो,</span><br />
<span style="background-color: white;">पोष्टमन तो प्रेमात पडला असला पाहिजे,</span><br />
<span style="background-color: white;">माझ्यासारखाच त्याचासुद्धा कुठेतरी जीव जडला असला पाहिजे</span><br />
<span style="background-color: white;">मनाच्या फ़ांदीवर,</span><br />
<span style="background-color: white;">गुणी पाखरु येउन बसलं</span><br />
<span style="background-color: white;"><br />
<br />
मी तिला विचारलं,</span><br />
<span style="background-color: white;">तिनं लाजून होय म्हटल,</span><br />
<span style="background-color: white;">सोनेरी गिरक्या घेत, मनात गाणं नाचत सुटलं......</span><br />
<span style="background-color: white;"><br />
पुढे मग तिच्याशिच लग्नं झालं,मुलं झाली,</span><br />
<span style="background-color: white;">संगोपन बिंगोपन करुन बिरुन शिकवली</span><br />
<span style="background-color: white;">मी तिच्या प्रेमाखातर नोकरीसुद्धा टिकवली...</span><br />
<span style="background-color: white;">तसा प्रत्येकजण नेक असतो,</span><br />
<span style="background-color: white;">फ़रक मात्र एक असतो</span><br />
<span style="background-color: white;">कोणता फ़रक?</span><br />
<span style="background-color: white;"><br />
<br />
<br />
मी तिला विचारलं,</span><br />
<span style="background-color: white;">तिनं लाजून होय म्हटल,</span><br />
<span style="background-color: white;">सोनेरी गिरक्या घेत, मनात गाणं नाचत सुटलं..</span><br />
<span style="background-color: white;"><br /></span>
<span style="background-color: white;">..... <strong>मंगेश पाडगांवकर</strong></span></div>
</div>
Sunil Patkarhttp://www.blogger.com/profile/06649846677906056713noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8668718305474413168.post-20563970620109830302012-01-31T08:35:00.000-08:002012-01-31T08:35:28.817-08:00गांधीवादाची शोकांतिका<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><span style="color: blue;"><span style="background-color: #eeeeee; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;"><b>गांधीवादाची शोकांतिका </b></span></span><br style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;" /><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;">राजकारणाला तात्त्विक, नैतिक अधिष्ठान नसेल तर योग्य काय, अयोग्य काय; न्याय्य काय, अन्याय्य काय; नैतिक काय, अनैतिक काय; यांचा निर्णय करता येणार नाही. राजकारणाच्या दृष्टीने हे सर्व प्रश्न अप्रस्तुत आहेत, असे काही व्यवहारवादी हल्ली मानतात. सत्तास्पर्धा एवढेच राजकारणाचे स्वरूप त्यांना समजते. परंतु केवळ सत्तास्पर्धेत टिकून राहण्याकरतासुद्धा राजकारणाला तात्त्विक, नैतिक अधिष्ठान असावे लागते. तत्त्वशून्य, दिशाहीन, सत्तास्पर्धेत भरकटत जाणारे राजकारण सामान्य जनता फार काळ मान्य करीत नाही. निव्वळ छक्क्य़ापंजांचे राजकारण खेळून सत्तेवर अबाधित राहता येते अशी कोणा सत्ताधीशांची समजूत झाली असेल तर तो निव्वळ भ्रम आहे. त्याचा निरास होण्यास फार काळ लागणार नाही. हेच महात्मा गांधींनी आपल्या आचरणातून आणि तत्त्वज्ञानातून सांगितले आहे. आणि त्याचाच आज आपल्याला पार विसर पडला आहे.</span><br style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;" /><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;">महात्मा गांधींच्या लोकोत्तर व्यक्तिमत्त्वाचे मूल्यमापन करताना अनेकांनी त्यांना अनेक नावांनी संबोधले आहे. पंडित जवाहरलाल नेहरूंनी त्यांना ‘राष्ट्रपिता’ म्हटले. मला वाटते, सर्व संबोधनांत हे संबोधन अधिक सार्थ आहे. महात्मा गांधींनी खऱ्याखुऱ्या अर्थाने भारताची राष्ट्रीय घडण केली. भारताच्या स्वातंत्र्यप्राप्तीकरता त्यांनी देशव्यापी चळवळ उभारली आणि शेवटपर्यंत तिचे नेतृत्व केले. त्याकरता आवश्यक ते राजकारणी व्यवहारकौशल्य त्यांच्यापाशी होते. परंतु तेवढय़ाने ‘राष्ट्रपिता’ या संबोधनास ते पात्र झाले नसते. कारण राजकीय स्वातंत्र्यप्राप्ती हा राष्ट्रीय घडणीचा केवळ एक भाग आहे. निव्वळ व्यवहारकुशल राजकारणाने कदाचित स्वातंत्र्यप्राप्ती झाली असती, परंतु राष्ट्रनिर्मिती झाली नसती. राष्ट्राची घडण करावयाची तर राजकारणाला राजकीय तत्त्वज्ञानाची जोड द्यावी लागते, हे त्यांनी आरंभीच ओळखले आणि प्रथमपासूनच आपल्या राजकारणाला तात्त्विक व नैतिक अधिष्ठान दिले. असे तत्त्वज्ञान सामान्यजनांपर्यंत पोहोचवावयाचे तर त्याला थोडाबहुत आचारधर्म चिकटवावा लागतो. महात्मा गांधी हे एक अत्यंत कुशल समाजधुरीण असल्याने त्यांनी आपल्या तत्त्वज्ञानाला जनमनाची पकड घेईल असा आचारधर्म चिकटवला आणि शिस्तबद्ध राजकीय संघटना उभी करण्यास आवश्यक म्हणून या आचारधर्माचा आग्रह धरला. दुर्दैवाने महात्मा गांधींच्या काही अनुयायांना एवढा आचारधर्मच काय तो समजला. असा आचारधर्म स्थल-काल-परिस्थितीसापेक्ष असतो आणि असावयास हवा, हेही ते विसरले. दैनंदिन सामाजिक व राजकीय व्यवहार सांभाळण्याची जबाबदारी जशी महात्मा गांधींवर होती, तशी या अनुयायांवर नव्हती. त्यामुळे खुद्द महात्मा गांधींनाही परवडणार नाही असा आचारधर्माचा आग्रह त्यांनी धरला. ‘गांधींपेक्षाही कट्टर गांधीवादी’ म्हणून त्यांना कोणी म्हटले तर ‘आपले काही चुकत तर नाही ना?’ असा विचार करण्याऐवजी त्यांना स्वत:चे कौतुकच वाटू लागले. या मंडळींनी गांधीवादाच्या नावाखाली एक नवीन कर्मकांडाचे स्तोम माजविले. कर्मकांडाच्या खोडय़ात स्वत:ला आणि गांधीवादाला अडकवून घेऊन सारा व्यवहारच अशक्यप्राय केला. स्वत:चे हसे करून घेतले आणि गांधीवाद अव्यवहार्य ठरविला.</span><br style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;" /><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;">या एकांतिक गांधीवाद्यांच्या दुसऱ्या टोकाला स्वत:ला ‘बुद्धिवादी’ म्हणवून घेणारी काही मंडळी होती. राजकारणाला तात्त्विक व नैतिक अधिष्ठान हवे, ही गोष्टच मुळात या मंडळींच्या बुद्धीला गम्य झाली नाही. याचे कारण राजकीय स्वातंत्र्यप्राप्तीव्यतिरिक्त राष्ट्रउभारणीचे काही कार्य आहे, हेच त्यांना उमगले नाही. स्वातंत्र्यप्राप्तीपुरते बोलावयाचे तर तेही त्यांच्यासारखे दहा-वीस बुद्धिमान आपल्या राजकीय कौशल्याने इंग्रजांपासून मिळवू शकतील अशी त्यांची मनोमन खात्री होती. ही मंडळी सर्व दृष्टींनी बुद्धिमान असली तरी जनमानसासंबंधीचे त्यांचे अज्ञान आश्चर्यकारक होते. राजकीय स्वातंत्र्यप्राप्ती आणि नवराष्ट्र उभारणीच्या या साऱ्या खटाटोपात जनताजनार्दन आणि जनमानस यांचा संबंध काय, याचेच आकलन त्यांना कधी झाले नाही. साहजिकच महात्मा गांधींच्या सर्वस्पर्शी, धुरंदर राजकीय नेतृत्वापुढे ही मंडळी हतप्रभ झाली.</span><br style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;" /><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;">महात्मा गांधींच्या पश्चात राष्ट्राच्या नेतृत्वाची धुरा पंडित जवाहरलाल नेहरूंकडे आली. पंडित नेहरू बुद्धिवादी असले तरी त्यांना जनमानसाची पूर्ण ओळख होती. राजकारणाला तात्त्विक व नैतिक अधिष्ठान हवे, हा गांधीवादाचा आशय त्यांनी जाणला होता. त्यामुळे त्यांनीही आपल्या राजकारणाला विरोधी वा विसंगत नाही, परंतु तरीही स्वतंत्र अशा राजकीय तत्त्वज्ञानाची जोड दिली आणि राष्ट्रउभारणीचे कार्य चालू राहिले.</span><br style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;" /><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;">पंडित नेहरूंच्या पश्चात आज पुनश्च याविषयी बुद्धिभ्रंश झालेला दिसतो. भारताच्या राष्ट्रउभारणीचे कार्य अजून अपुरे आहे. ते आणखी काही पिढय़ा चालू ठेवल्याशिवाय भारताचे राष्ट्रीय जीवन निर्वेध होणार नाही, सामाजिक व राजकीय नेत्यांची ही प्राथमिक जबाबदारी आहे, इत्यादी गोष्टींचा आज विसर पडला आहे. साहजिकच राजकारणाला तात्त्विक व नैतिक अधिष्ठान राहिलेले नाही आणि त्याची गरजही वाटेनाशी झाली आहे. किंबहुना सर्व तात्त्विक व नैतिक विचारांची ‘पुस्तकी’ म्हणून अवहेलना करावी आणि तत्त्वशून्य राजकारणाचा ‘व्यवहारवाद’ म्हणून उदोउदो करावा, अशी प्रथा पडत आहे. एकांतिक गांधीवाद्यांनी एकेकाळी माजविलेल्या कर्मकांडाच्या स्तोमाची ही प्रतिक्रिया आहे.</span><br style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;" /><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;">म्हणूनच राजकारण, समाजकारण किंबहुना सर्व मानवी व्यवहार यांना काहीतरी तात्त्विक वा नैतिक अधिष्ठान हवे, हा जो गांधीवादाचा आशय आहे, त्याचा अर्थ समजावून घेतला पाहिजे. तात्त्विक अधिष्ठान म्हणजे तत्त्वज्ञानाची लोखंडी चौकट नव्हे. राजकारण, समाजकारण हे बोलून-चालून मानवी व्यवहार आहेत. त्यात वावरावयाचे तर व्यावहारिक तारतम्याचे स्वातंत्र्य हवे. परंतु म्हणून योग्य काय, अयोग्य काय; न्याय्य काय, अन्याय्य काय; नैतिक काय, अनैतिक काय; यासंबंधीचा निर्णय करणे सुटत नाही, हे लक्षात ठेवले पाहिजे. हे निर्णय सुसंगतपणे करावयाचे तर कुठल्यातरी तात्त्विक, नैतिक निकषांची गरज भासते. उपमाच द्यावयाची तर संगीतातील षड्जाची देता येईल. संगीतात षड्जाला जे महत्त्व आहे, तेच राजकारणात, समाजकारणात तात्त्विक वा नैतिक अधिष्ठानाला आहे. कलाकार त्याच्या आंतरिक स्वरात मिळेल तो षड्ज स्वीकारतो. त्यावर आपली बैठक स्थिर करतो. एवढे केले म्हणजे कोणताही राग कोणत्याही ढंगाने गाण्यास तो मोकळा असतो. मात्र, स्वीकारलेला षड्ज त्याला सोडता येत नाही. षड्ज सुटला तर कलाकार काय गातो, ते त्याचे त्यालाही कळणार नाही. तो भरकटत जाईल. सूर आणि बेसूर यांचा निर्णय करता येणार नाही. किंबहुना संगीत संगीतच राहणार नाही. तीच गोष्ट राजकारणाची आहे. राजकारणाला तात्त्विक, नैतिक अधिष्ठान नसेल तर योग्य काय, अयोग्य काय; न्याय्य काय, अन्याय्य काय; नैतिक काय, अनैतिक काय; यांचा निर्णय करता येणार नाही.. राजकारणाच्या दृष्टीने हे सर्व प्रश्न अप्रस्तुत आहेत, असे काही व्यवहारवादी मानतात. सत्तास्पर्धा एवढेच राजकारणाचे स्वरूप त्यांना समजते. त्यांना एवढेच सांगावयाचे की, केवळ सत्तास्पर्धेत टिकून राहण्याकरतासुद्धा राजकारणाला तात्त्विक, नैतिक अधिष्ठान असावे लागते. तत्त्वशून्य, दिशाहीन, सत्तास्पर्धेत भरकटत जाणारे राजकारण सामान्य जनता फार काळ मान्य करीत नाही. निव्वळ छक्क्य़ापंजांचे राजकारण खेळून सत्तेवर अबाधित राहता येते अशी कोणा सत्ताधीशांची समजूत झाली असेल तर तो निव्वळ भ्रम आहे. त्याचा निरास होण्यास फार काळ लागणार नाही.</span><br style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;" /><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;">विशाल मानवतावाद आणि त्याच्याशी सुसंगत अशी स्वनिष्ठा हे गांधीवादाचे षड्ज-पंचम आहेत. विशाल मानवतावादाने महात्मा गांधींनी आपल्या राजकारणास आवश्यक ते नैतिक अधिष्ठान दिले. स्वाभिमान व स्वनिष्ठेची तार छेडून त्यांनी राष्ट्रजागृतीचा मंत्र दिला. महात्मा गांधी उभे राहिले आणि भारत उभा राहिला. त्याकरिता राजकीय स्वातंत्र्य आणि आर्थिक विकास यांचीही वाट पाहावी लागली नाही. राजकीय पारतंत्र्यात आणि आर्थिक दारिद्रय़ातही देशाला मानवतावादाच्या नैतिक अधिष्ठानावर स्वाभिमानाने आणि स्वनिष्ठेने मान ताठ करून उभे राहणे शक्य आहे, हे त्यांनी स्वत:च्या उदाहरणाने सिद्ध करून दाखविले.</span><br style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;" /><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;">गरीब माणसाने स्वाभिमानाने जगावयाचे तर दारिद्रय़ाबरोबर येणारे सर्व न्यूनगंड सोडून दिले पाहिजेत आणि आपले अंथरुण पाहून पाय पसरण्यास शिकले पाहिजे. श्रीमंत माणसाचा सहवास घडला म्हणजे गरीब माणसाला आपल्या अन्न-वस्त्राबद्दल साहजिकच कमीपणा वाटतो आणि तो श्रीमंत अन्न-वस्त्राचे नसते नाटक करू पाहतो. असल्या न्यूनगंडाने श्रीमंती येत नाही. मात्र, स्वाभिमान नष्ट होतो आणि अंती अपमान पदरी येतो. महात्मा गांधींनी देशाला क्षणार्धात या न्यूनगंडापासून मुक्त केले आणि त्याचे प्रतीक म्हणून आपले अन्न-वस्त्र पुरे-अपुरे असेल तसे स्वाभिमानाने वापरण्यास शिकविले. गांधीवाद्यांनी त्याचा मथितार्थ बाजूस ठेवला आणि या साध्या व्यवहारी स्वाभिमानी शिकवणीचा अर्थ केला, की माणसाने आपल्या भौतिक गरजाच शक्य तितक्या कमी केल्या पाहिजेत, हीच गांधीवादाची शिकवण आहे. त्यातून काही प्रामाणिक कर्मकांड आणि पुष्कळशी भोंदूगिरी निर्माण झाली.</span><br style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;" /><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;">स्वाभिमानाबरोबरच महात्मा गांधींनी देशाला स्वनिष्ठेची शिकवण दिली. स्वनिष्ठा म्हणजे आम्ही आमच्यापाशी आहेत त्या साधनांनिशी स्वत:च्या पायावर उभे राहू आणि एक एक पाऊल पुढे टाकू, हा विश्वास! स्वावलंबनाने, स्वनिष्ठेने मनुष्य अंतर्मुख होतो. आपण आपल्यापाशी असलेल्या सर्व साहित्याचा, साधनांचा पूर्ण उपयोग करून घेत आहोत का, हा प्रश्न सतत विचारीत राहतो. याउलट, परावलंबनाचे आहे. परावलंबी मनुष्य बहिर्मुख असतो. कोणाच्यातरी साहाय्याखेरीज आपण आपल्या पायावर उभे राहूच शकत नाही अशीच मनाची धारणा असली म्हणजे मनुष्य स्वत:चे सामथ्र्य, साहित्य व साधने यांचा विचारच करीत नाही. आधुनिकता, अद्ययावतता यांनी दिपून गेल्यामुळे त्याला आपल्यापाशी असलेले साहित्य व साधने निरुपयोगी वाटतात आणि तो अधिकाधिक परावलंबी बनतो.</span><br style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;" /><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;">आपणापाशी असलेल्या साहित्य-साधनांचा पूर्ण उपयोग म्हणजे स्वनिष्ठा. तिचे प्रतीक म्हणून महात्मा गांधींनी सूतकताईचा कार्यक्रम सांगितला. परंतु गांधीवाद्यांनी त्याचाही मथितार्थ बाजूस ठेवून त्याचे कर्मकांड केले आणि त्यात सोवळेओवळे आणले. आहेत त्या साधनांवर निष्ठा म्हणजे नवीन साधने निषिद्ध असे ठरवले आणि आर्थिक प्राप्ती तत्त्वत:च अशक्य केली.</span><br style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;" /><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;">स्वाभिमान व स्वनिष्ठा या गांधीवादाच्या मूळतत्त्वांचा अशा रीतीने गांधीवाद्यांनी विपर्यास केल्यामुळे स्वत:स बुद्धिवादी म्हणवून घेणाऱ्या गांधीवादाच्या टीकाकारांना साहजिकच फावले. गांधीवादाने गरीब माणसास स्वाभिमानाने जगण्यास शिकवले. बुद्धिवाद्यांनी त्याचा अर्थ केला की, गांधीवादास दारिद्रय़ मंजूर आहे. गांधीवाद हा तत्त्वत:च संपन्न जीवनाच्या विरोधी आहे. गांधीवादाने गरीब माणसास असेल त्या साहित्यनिशी कामास प्रवृत्त केले. बुद्धिवाद्यांनी त्याचा अर्थ केला की, गांधीवादाचा नवीन साधनास आणि पर्यायाने विज्ञानासच विरोध आहे. तात्पर्य, गांधीवाद हा भौतिक व आर्थिक प्रगतीस विरोधी व मारक आहे असे बुद्धिवाद्यांनी ठरविले.</span><br style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;" /><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;">सध्या व्यवहारवादाचा अंमल जारी आहे. व्यवहारवादाला तात्त्विक व नैतिक अधिष्ठानाचे तर वावडे आहेच; परंतु साधा स्वाभिमानही आर्थिक विकासाच्या आड येतो. स्वाभिमान, वस्तुनिष्ठा याऐवजी मतलब व स्वार्थ याच आर्थिक विकासाच्या प्रेरणा आहेत असे व्यवहारवाद्यांनी ठरविलेले दिसते. त्यामुळे व्यवहारवादाचाच एक भाग म्हणून गांधीवादाचे केवळ ढोंग राहिले आहे. बाकी गांधीवादातील स्वाभिमान व स्वनिष्ठेचा विसर पडलेला आहे. आज देश स्वतंत्र असला तरी स्वातंत्र्यरक्षणास अपरिहार्य अशा समजुतीने, देश आर्थिकदृष्टय़ा पूर्वीपेक्षा सुस्थितीत असतानाही अधिक आर्थिक विकासास अवश्य आहे अशा समजुतीने, व्यवहारवादी राजकीय व सामाजिक नेते आणि राज्यकर्ते जगभर लाचारपणे, दीनवाणेपणे भीक मागत हिंडत आहेत. जेमतेम २५-३० वर्षांपूर्वीच परतंत्र, पराधीन आणि पराभूत बनलेले स्वतंत्र भारताचे नेते- ही दोन चित्रे शेजारी शेजारी ठेवून बघण्याजोगी आहेत.</span><br style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;" /><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;">राज्यकर्त्यांनी अंगीकारलेले हे परावलंबी धोरण देशात खोलवर रुजले आहे. कोठे काही फुकट मिळते का, हे शोधत राज्यकर्ते जगभर भीक मागत हिंडत आहेत आणि सरकारकडून काही फुकट पदरात पाडून घेता येते का, याचा शोध घेत देशातील नागरिक धावाधाव करीत आहेत. याला म्हणतात ‘कल्याणकारी शासन’! आपण बाहेर भीक मागावी आणि देशात लोकांना भीक मागण्यास शिकवावे, असा हा सत्तेवर राहण्याचा सोपा मार्ग सापडला आहे. मग स्वाभिमान व स्वनिष्ठेची आठवण कोणास होणार?</span><br style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;" /><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;">ही अधोगती थांबवायची असेल तर राष्ट्रकारणास मानवतावादाचे अधिष्ठान दिले पाहिजे आणि राष्ट्रउभारणीकरता स्वाभिमान व स्वनिष्ठेचा मंत्र जागृत ठेवला पाहिजे. गांधीवादाची ही त्रिसूत्री आहे. तिचे प्रतिबिंब दैनंदिन व्यवहारात पडू शकेल असा एक सर्वव्यापी, सर्वस्पर्शी कार्यक्रमही महात्मा गांधींनी सांगितला आहे. तो आजही उपयोगी पडण्यासारखा आहे. वैयक्तिक व सार्वजनिक स्वच्छता आणि मलमूत्र, शेणकाडी इत्यादी त्याज्य वस्तूंचा संपूर्ण उपयोग हा तो कार्यक्रम होय. केवळ वैयक्तिक व सार्वजनिक स्वच्छतेने गरीब जीवनही कितीतरी प्रसन्न करणे शक्य आहे. केवळ स्वच्छतेने नव्वद टक्के रोगराई नष्ट होईल. त्याकरता कोणाच्याही मदतीची गरज नाही. स्वच्छता ही ज्याने त्याने आपल्या घरात आणि गावात करण्याची गोष्ट आहे. पण म्हणूनच ती आम्हास नको वाटते. औषधाने भागते, मग रोजची उठण्या-बसण्याची स्वच्छता कशाला? आज औषधपाण्याचा, दवाखान्यांचा प्रसार झाला आहे. परंतु वैयक्तिक व सार्वजनिक स्वच्छतेत फारसा फरक पडलेला दिसत नाही. सार्वजनिक आरोग्य सुधारलेले दिसते ते औषधाने; स्वच्छतेने नाही. प्रत्येकाला आपल्या गावात दवाखाना हवा. परंतु गावातील दरुगधी नाहीशी करण्यास कोणी तयार नाही. मलमूत्र, शेणकाडी इ. वस्तू नीट गोळा करून त्यांचा सेंद्रिय खताकरता उपयोग केला तर गावातील दरुगधी जाईल, रोगराई नष्ट होईल आणि शिवाय शेतीच्या उत्पादनास हातभार लागेल. हे करण्याकरता कोणाची मदत लागत नाही. हे आपले आपण करावयाचे आहे. भूमीतून आपण जो सत्त्वांश घेतो, तो भूमीस परत करावयाचा आहे. तसे केले तर हीच भूमी आपणास अधिक आधार देईल. इतके हे साधे तत्त्व आहे. मग हे आपण का करीत नाही? कारण स्वावलंबन, स्वाभिमान, स्वनिष्ठा यासंबंधी लोकशिक्षण व लोकजागृती करण्यापेक्षा परकीयांकडून रासायनिक खते भीक मागून आणणे सरकारला सोपे वाटते आणि मलमूत्र, शेणकाडी यांचा रोजचा व्यवहार करण्यापेक्षा सल्फेटचे पोते उघडून टाकणे शेतकऱ्यास सोईचे वाटते. हे आज सुखकर वाटणारे परावलंबन परिणामी आत्मघाती ठरल्याखेरीज राहणार नाही, हीच गांधीवादाची मुख्य शिकवण आहे.</span><br style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;" /><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;">स्वाभिमान, स्वनिष्ठा आणि त्यांचे प्रतिबिंब दैनंदिन जीवनात पडू शकेल असा सर्वव्यापी, सर्वस्पर्शी कार्यक्रम हाच गांधीवादाचा आशय आहे. त्याचे आज पुनरुत्थान झाले पाहिजे. </span><br style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;" /><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;">(‘गांधी नावाचे महात्मा’ या </span><br style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;" /><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;">आगामी पुस्तकातून) </span><br style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;" /><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;">संपादक : रॉय किणीकर, </span><br style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;" /><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;">साहाय्यक : अनिल किणीकर</span><br style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;" /><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;">डायमंड पब्लिकेशन्स, पुणे</span><br style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;" /><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;">दैनंदिन सामाजिक व राजकीय व्यवहार सांभाळण्याची जबाबदारी जशी महात्मा गांधींवर होती, तशी त्यांच्या अनुयायांवर नव्हती. त्यामुळे खुद्द महात्मा गांधींनाही परवडणार नाही असा आचारधर्माचा आग्रह त्यांनी धरला. ‘गांधींपेक्षाही कट्टर गांधीवादी’ म्हणून त्यांना कोणी म्हटले तर ‘आपले काही चुकत तर नाही ना?’ असा विचार करण्याऐवजी त्यांना स्वत:चे कौतुकच वाटू लागले. या मंडळींनी गांधीवादाच्या नावाखाली एक नवीन कर्मकांडाचे स्तोम माजविले. कर्मकांडाच्या खोडय़ात स्वत:ला आणि गांधीवादाला अडकवून घेऊन सारा व्यवहारच अशक्यप्राय केला. स्वत:चे हसे करून घेतले आणि गांधीवाद अव्यवहार्य ठरविला.</span><br style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;" /><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;">वैयक्तिक व सार्वजनिक स्वच्छता आणि मलमूत्र, शेणकाडी इत्यादी त्याज्य वस्तूंचा संपूर्ण उपयोग करण्याचा कार्यक्रम गांधीजींनी दिला. केवळ स्वच्छतेनेच नव्वद टक्के रोगराई नष्ट होईल. स्वच्छता ही ज्याने त्याने आपल्या घरात आणि गावात करण्याची गोष्ट आहे. पण म्हणूनच ती आम्हास नको वाटते. औषधाने भागते, मग रोजची उठण्या-बसण्याची स्वच्छता हवी कशाला? आज सार्वजनिक आरोग्य सुधारलेले दिसते ते औषधाने; स्वच्छतेने नाही. प्रत्येकाला आपल्या गावात दवाखाना हवा. परंतु गावातील दरुगधी नाहीशी करण्यास कोणी तयार नाही.</span><br style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;" /><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;">भारताच्या राष्ट्रउभारणीचे कार्य अजून अपुरे आहे. ते आणखी काही पिढय़ा चालू ठेवल्याशिवाय भारताचे राष्ट्रीय जीवन निर्वेध होणार नाही, सामाजिक व राजकीय नेत्यांची ही प्राथमिक जबाबदारी आहे, या गोष्टींचा आज विसर पडला आहे. साहजिकच राजकारणाला तात्त्विक व नैतिक अधिष्ठान राहिलेले नाही आणि त्याची त्यांना गरजही वाटेनाशी झाली आहे. किंबहुना सर्व तात्त्विक व नैतिक विचारांची ‘पुस्तकी’ म्हणून अवहेलना करावी आणि तत्त्वशून्य राजकारणाचा ‘व्यवहारवाद’ म्हणून उदोउदो करावा अशी प्रथा पडत आहे.</span><br style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;" /><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: -webkit-auto;">अर्थतज्ज्ञ डॉ. वि. म. दांडेकर यांनी केलेली गांधीवादाची मीमांसा.. लोकसत्ता २९ जानेवारी २०१२</span> </div>Sunil Patkarhttp://www.blogger.com/profile/06649846677906056713noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8668718305474413168.post-9702424518501879282012-01-22T03:35:00.000-08:002012-01-22T03:35:41.329-08:00उस की हसरत है जिसे दिल से मिटा भी न सकूँ<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><br />
उस की हसरत है जिसे दिल से मिटा भी न सकूँ<br />
ढूँढने उस को चला हूँ जिसे पा भी न सकूँ<br />
<br />
मेहरबाँ होके बुला लो मुझे चाहो जिस वक़्त<br />
मैं गया वक़्त नहीं हूँ के फिर आ भी न सकूँ<br />
<br />
डाल कर ख़ाक मेरे ख़ून पे क़ातिल ने कहा<br />
कुछ ये मेहंदी नहीं मेरी के मिटा भी न सकूँ<br />
<br />
ज़ब्त कमबख़्त ने और आ के गला घोंटा है<br />
के उसे हाल सुनाऊँ तो सुना भी न सकूँ<br />
<br />
ज़हर मिलता ही नहीं मुझको सितमगर वरना<br />
क्या कसम है तेरे मिलने की के खा भी न सकूँ<br />
<br />
उस के पहलू में जो ले जा के सुला दूँ दिल को<br />
नींद ऐसी उसे आए के जगा भी न सकूँ<br />
<br />
नक्श-ऐ-पा देख तो लूँ लाख करूँगा सजदे<br />
सर मेरा अर्श नहीं है कि झुका भी न सकूँ<br />
<br />
बेवफ़ा लिखते हैं वो अपनी कलम से मुझ को<br />
ये वो किस्मत का लिखा है जो मिटा भी न सकूँ<br />
<br />
इस तरह सोये हैं सर रख के मेरे जानों पर<br />
अपनी सोई हुई किस्मत को जगा भी न सकूँ<br />
<br />
<span style="color: blue;">अमीर मीनाई</span><br />
</div>Sunil Patkarhttp://www.blogger.com/profile/06649846677906056713noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8668718305474413168.post-46237758317436739272012-01-22T03:11:00.000-08:002012-01-29T08:59:15.460-08:00The Top Scams in India<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><span style="background-color: blue; font-family: 'Courier New', Courier, FreeMono, monospace; font-size: 14px; line-height: 22px;"><span style="color: yellow;"><b>The Top Scams in India</b></span></span> <br />
This is the season of scams and the biggest ever corruption cases in India have been unearthed more recently. So, we decided to dig deep to see which scams were the biggest and most damaging to the country and its citizens alike.<br />
<br />
In our daily life, most of us must have been a witness to or a victim of the corruption thriving in some or the other part of the country. It could be in the form of a taxi-driver manipulating the meter to jack-up the reading or a government officer taking bribery to promptly transfer your file to the next department or even yourself offering bribe to a traffic police on breaking a signal.<br />
<br />
<br />
An average Indian citizen is hard working and diligent, but it is the people in charge of the system (The Babu’s) or with whom the power lays, that act as a cancer spreading the venom, slowing down progress and what all not. But, somewhere down the line, we ourselves are responsible for allowing and being taken for a ride by these people, aren’t we?<br />
<br />
However, it is during a multi-thousand crore scam, that a tax-payer actually realizes the heartburn of being cheated from his valued contribution of funds towards the development and well-being of the nation. But, that’s what a scam, be it big or small, means – the act of swindling by some fraudulent scheme or action.<br />
<br />
The Top Scams in India<br />
<span style="background-color: yellow; color: blue;"><br />
</span><br />
<span style="background-color: cyan; color: blue;"><b>1) 2G Spectrum Scam</b></span><br />
<br />
We have had a number of scams in India; but none bigger than the scam involving the process of allocating unified access service licenses. At the heart of this Rs.1.76-lakh crore worth of scam is the former Telecom minister A Raja – who according to the CAG, has evaded norms at every level as he carried out the dubious 2G license awards in 2008 at a throw-away price which were pegged at 2001 prices.<br />
<span style="color: #cc0000;"><b><br />
</b></span><br />
<span style="color: #cc0000;"><b>2) Commonwealth Games Scam</b></span><br />
<br />
Another feather in the cap of Indian scandal list is Commonwealth Games loot. Yes, literally a loot! Even before the long awaited sporting bonanza could see the day of light, the grand event was soaked in the allegations of corruption. It is estimated that out of Rs. 70000 crore spent on the Games, only half the said amount was spent on Indian sportspersons.<br />
<br />
The Central Vigilance Commission, involved in probing the alleged corruption in various Commonwealth Games-related projects, has found discrepancies in tenders – like payment to non-existent parties, will-ful delays in execution of contracts, over-inflated price and bungling in purchase of equipment through tendering – and misappropriation of funds.<br />
<br />
<span style="color: red;"><b>3) Telgi Scam</b></span><br />
<br />
As they say, every scam must have something unique in it to make money out of it in an unscrupulous manner- and Telgi scam had all the suspense and drama that the scandal needed to thrive and be busted.<br />
<br />
Abdul Karim Telgi had mastered the art of forgery in printing duplicate stamp papers and sold them to banks and other institutions. The tentacles of the fake stamp and stamp paper case had penetrated 12 states and was estimated at a whooping Rs. 20000 crore plus. The Telgi clearly had a lot of support from government departments that were responsible for the production and sale of high security stamps.<br />
<span style="color: red;"><b><br />
</b></span><br />
<span style="color: red;"><b>4) Satyam Scam</b></span><br />
<br />
The scam at Satyam Computer Services is something that will shatter the peace and tranquillity of Indian investors and shareholder community beyond repair. Satyam is the biggest fraud in the corporate history to the tune of Rs. 14000 crore.<br />
<br />
The company’s disgraced former chairman Ramalinga Raju kept everyone in the dark for a decade by fudging the books of accounts for several years and inflating revenues and profit figures of Satyam. Finally, the company was taken over by the Tech Mahindra which has done wonderfully well to revive the brand Satyam.<br />
<br />
<span style="color: red;"><b>5) Bofors Scam</b></span><br />
<br />
The Bofors scandal is known as the hallmark of Indian corruption. The Bofors scam was a major corruption scandal in India in the 1980s; when the then PM Rajiv Gandhi and several others including a powerful NRI family named the Hindujas, were accused of receiving kickbacks from Bofors AB for winning a bid to supply India’s 155 mm field howitzer.<br />
<br />
The Swedish State Radio had broadcast a startling report about an undercover operation carried out by Bofors, Sweden’s biggest arms manufacturer, whereby $16 million were allegedly paid to members of PM Rajiv Gandhi’s Congress.<br />
<br />
Most of all, the Bofors scam had a strong emotional appeal because it was a scam related to the defense services and India’s security interests.<br />
<br />
<span style="color: red;"><b>6) The Fodder Scam</b></span><br />
<br />
If you haven’t heard of Bihar’s fodder scam of 1996, you might still be able to recognize it by the name of “Chara Ghotala ,” as it is popularly known in the vernacular language.<br />
<br />
In this corruption scandal worth Rs.900 crore, an unholy nexus was traced involved in fabrication of “vast herds of fictitious livestock” for which fodder, medicine and animal husbandry equipment was supposedly procured.<br />
<br />
<span style="color: red;"><b>7) The Hawala Scandal</b></span><br />
<br />
The Hawala case to the tune of $18 million bribery scandal, which came in the open in 1996, involved payments allegedly received by country’s leading politicians through hawala brokers. From the list of those accused also included Lal Krishna Advani who was then the Leader of Opposition.<br />
<br />
Thus, for the first time in Indian politics, it gave a feeling of open loot all around the public, involving all the major political players being accused of having accepted bribes and also alleged connections about payments being channelled to Hizbul Mujahideen militants in Kashmir.<br />
<b><br />
</b><br />
<b><span style="color: red;">8) IPL Scam</span></b><br />
<br />
Well, I am running out of time and space over here. The list of scandals in India is just not ending and becoming grave by every decade. Most of us are aware about the recent scam in IPL and embezzlement with respect to bidding for various franchisees. The scandal already claimed the portfolios of two big-wigs in the form of Shashi Tharoor and former IPL chief Lalit Modi.<br />
<br />
<span style="color: red;"><b>9,10) Harshad Mehta & Ketan Parekh Stock Market Scam</b></span><br />
vestor community could forget the unfortunate Rs. 4000 crore Harshad Mehta scam and over Rs. 1000 crore Ketan Parekh scam which eroded the shareholders wealth in form of big market jolt.<br />
<br />
So, can we live a scam-free life in India for a while now?<br />
..<br />
<span style="color: blue;">...Author: Viral Dholakia........</span>....................</div>Sunil Patkarhttp://www.blogger.com/profile/06649846677906056713noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8668718305474413168.post-5137120466485805362011-09-05T10:11:00.000-07:002011-09-05T10:11:53.818-07:00गोड मानून घ्या<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><br />
<b><span class="Apple-style-span" style="color: blue;">हे तुम्हाला पटतं का ?</span></b><br />
पंतप्रधानांच्या सुचनेनुसार केंद्रीय व राज्यमंत्र्यांनी आपल्या आर्थिक परिस्थितीचा आढावा सादर केला आहे .<br />
यातील अत्यंत गरिब मंत्री एम विरप्पा मोहली १३ लाख मालमत्ता , ए.के.अंटनी यांच्याकडे केवळ १ लाख ८२ हजार रुपये आहेत त्यांच्या पत्नीची परिस्थिती बरी आहे तिच्याकडे ३७ लाख १८ हजार रु.ची मालमत्ता आहे.सुदीप बंदोपाद्याय यांच्याकडे ५६ लाखाची मालमत्ता आहे.आपले शरद पवार १२ कोटी मालमत्तेचे धनी आहेत .पंतप्रधानांकडे ५ कोटीची मालमत्ता आणि हसु नका मारुती ८०० गाडी आहे.सर्वाधिक मालमत्ता कमलनाथ २५० कोटी आणि प्रफुल पटेल १०३ कोटी .<br />
टू जी स्पेकट्रम मध्ये आपला हात साफ केलेले दयानिधी मारन यांना आपण उगीचच आरोपीच्या पिंज-यात उभी करतो ते केवळ २.९४ कोटीचे धनी आहेत .अनेक मंत्री बिचारे पदयात्रा करतात कारण त्याच्याकडे गाडी नाही .त्यांच्या देशसेवेवर प्रभावित होऊन एखाद्या दानशूर उद्योगपतीला या मंत्रांची दया येते आणि तो यांना अलिशान गाडी भेट देतो.<span></span><br />
<br />
<b style="background-color: #f3f3f3;"><span class="Apple-style-span" style="color: red;">आता याचा विचार करू </span></b><br />
आपल्या आजूबाजूचे नगरसेवक ,जि.प.सदस्य , आमदार १० लाखा पासून ३० लाखा पर्यंतच्या गाड्या वापरतात.अनेक पुढा-यांच्या बायका गळ्यात सोन्याची खाण लटकवतात .कितीतरी गोल्डनमँन आहेत.तळातला कार्यकर्ता ईतका गरिब मग दिल्लीतला कसा काय श्रीमंत असणार ?<br />
आता या अहवालात वयैक्तिक आणि एकत्रित मालमत्तेचा तपशील दिलेला आहे हे वेगळ ! .<br />
<br />
<b><span class="Apple-style-span" style="color: blue;">कृपया विचारू नका</span></b><br />
पुतण्या ,भाचा , मामा ,मामी ,मेहुणा , साडू , जावई यांच्या मालमत्ते विषयी विचारू<br />
नये . हे सर्व नातेवाईक अत्यंत हालाकीत आपले जीवन जगत आहेत<br />
<br />
<b><span class="Apple-style-span" style="color: red;">आणि हो महत्वाचे विसरलो बघा !</span></b><br />
कुणाला सांगू नका या मधून स्विस बँक वगळण्यात आलेली आहे.<br />
आता जास्त नको नाहीतर मलाही हक्कभंगाची नोटिस मिळायची<br />
</div>Sunil Patkarhttp://www.blogger.com/profile/06649846677906056713noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8668718305474413168.post-30453442192853791482011-08-20T06:21:00.000-07:002011-08-20T06:21:22.801-07:00पोलादपूर येथील दुर्गसृष्टी<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMs2PJ95g8_nzVKmCUP6gEnVZZ18lECiBBPxdr0tlcu88gffMcn8fNrqI-8zC4Eogw5_gbPRv9qIIN89fDAVkxmDyrCrO_71ZkAYhG_RSUt0OjBWrsxgrMjuf1hUHU9qEfYzeYnKdmZHY/s1600/MHD16P3.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="220" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMs2PJ95g8_nzVKmCUP6gEnVZZ18lECiBBPxdr0tlcu88gffMcn8fNrqI-8zC4Eogw5_gbPRv9qIIN89fDAVkxmDyrCrO_71ZkAYhG_RSUt0OjBWrsxgrMjuf1hUHU9qEfYzeYnKdmZHY/s320/MHD16P3.jpg" width="320" /></a></div><span class="Apple-style-span" style="font-family: Mangal; font-size: 16px;"><span> </span>छत्रपती शिवाजी महाराजांच्या पराक्रमाचे साक्षीदार असलेल्या किल्ल्यांची काळानुसार पडझड होत आहे.परंतु तरिही या किल्ल्यांचा<span> </span>इतिहास प्रत्येकाच्या मनामनात आहे. किल्ल्यांचा प्रतिकृतीतून इतिहास कायमस्वरूपी जिवंत ठेवण्याचे काम पोलादपूर येथील तरुणांनी हाती घेतले आहे. ट्रेकिंग आणि भटकंतीच्या हौसेतून या तरुणांमध्ये किल्ल्यांविषयी निर्माण झालेली आवड दुर्गसृष्टीच्या रूपाने मुंबई -गोवा महामार्गावर पोलादपूर येथे साकारत आहे. </span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi9zYCMuwVdJC0XzPX9Z_sBjmRnblLevIF1CXv6AB5Gdrg1i7dN6-DhXaISu5Otq3yPSPI_x1uJ610YyGE8OKQmx2BbsMCuj107VhSddcZan8tfQakJs5bd2CVFjF6fmWnlcwe_XoNjAto/s1600/MHD16P2.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi9zYCMuwVdJC0XzPX9Z_sBjmRnblLevIF1CXv6AB5Gdrg1i7dN6-DhXaISu5Otq3yPSPI_x1uJ610YyGE8OKQmx2BbsMCuj107VhSddcZan8tfQakJs5bd2CVFjF6fmWnlcwe_XoNjAto/s320/MHD16P2.jpg" width="320" /></a></div><div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;"><span style="color: black; font-family: Mangal; font-size: 12.0pt;"> पोलादपूर बसस्थानकामागे १४ किल्ल्यांची प्रतिकृती असलेली "परमानंद दुर्गसृष्टी' पर्यटकांसाठी लवकरच खुली होणार आहे. यामुळे इतिहासप्रेमी व पर्यटकांना सर्व किल्ले एकाच ठिकाणी पाहता येणार आहेत.</span><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGwS_WtUVfSpvA6Bxucx-M789DrC7p601TwM-_BmwHv0rFfcz_aJJNZcwIlgngFIaGO-8fxIP4onP3aGVhUmRVCuoATijkpfNSzAf8QdCCuUnb694OMsaP1YcoJFIUik4qCU7abijqlW4/s1600/MHD16P1.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; display: inline !important; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><span class="Apple-style-span" style="-webkit-text-decorations-in-effect: none; color: black; font-family: Mangal; font-size: 16px;"> </span></a></div><div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;"><span style="color: black; font-family: Mangal; font-size: 12.0pt;">पोलादपूर येथील "यंग ब्लड ऍडव्हेंचर' ही संस्था १९८३ पासून गड व पदभ्रमणाचे काम करत आहे. या संस्थेमधील तरुण किल्ल्यांची माहिती घेत फिरत असतात. त्यातूनच या तरुणांना किल्ल्यांविषयी आवड निर्माण झाली</span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGwS_WtUVfSpvA6Bxucx-M789DrC7p601TwM-_BmwHv0rFfcz_aJJNZcwIlgngFIaGO-8fxIP4onP3aGVhUmRVCuoATijkpfNSzAf8QdCCuUnb694OMsaP1YcoJFIUik4qCU7abijqlW4/s1600/MHD16P1.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="144" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGwS_WtUVfSpvA6Bxucx-M789DrC7p601TwM-_BmwHv0rFfcz_aJJNZcwIlgngFIaGO-8fxIP4onP3aGVhUmRVCuoATijkpfNSzAf8QdCCuUnb694OMsaP1YcoJFIUik4qCU7abijqlW4/s320/MHD16P1.jpg" width="320" /></a></div><div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;"><span class="Apple-style-span" style="font-family: Mangal; font-size: 16px;">स्वामी परमानंदांचे स्थान इतिहासात फार मोठे असल्याची जाणीव या तरुणांना निर्माण झाली.पोलादपूर येथे परमानंद स्वामींचे समाधीस्थळ आहे.<span> </span>परमानंदांचे कार्य सर्वांना कळावे आणि सर्व किल्ले एकाच ठिकाणी पाहता यावेत या उद्देशाने या संस्थेतील प्रशांत भूतकर, बिपीन शेठ, सचिन मेहता, सुभाष अधिकारी, विलास इंगवले, शैलेश तलाठी, पोलादपूरचे सरपंच अमोल भुवड यांनी पुढाकार घेऊन पोलादपूर येथे दुर्गसृष्टी उभारण्याचा निर्णय घेतला. तब्बल एक वर्ष या प्रकल्पाची आखणी चालली होती</span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgsc3qK3pIOJ8TRPLqyg1Ge3iqFYmFxqeSH56mIzcnZQMIYdyH4dGzqdkVycG7epKeA6jKCOcP4f2FoNMZ3b2fB2dQmHl0PVsgBOIUkITyAFJykR5oib53n5qjF77W3ro5TcBiewrFV35Q/s1600/MHD16P4.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgsc3qK3pIOJ8TRPLqyg1Ge3iqFYmFxqeSH56mIzcnZQMIYdyH4dGzqdkVycG7epKeA6jKCOcP4f2FoNMZ3b2fB2dQmHl0PVsgBOIUkITyAFJykR5oib53n5qjF77W3ro5TcBiewrFV35Q/s320/MHD16P4.jpg" width="320" /></a></div><div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;"><span style="color: black; font-family: Mangal; font-size: 12.0pt;">. जानेवारी २००८ मध्ये हा प्रकल्प सुरू झाला. परमानंद स्वामींच्या या समाधीस्थळी तब्बल १४ किल्ल्यांची प्रतिकृती उभारण्याचे काम वेगाने सुरू झाले. सद्यःस्थितीत या ठिकाणी सिंहगड, शिवनेरी, तोरणा, राजगड, पुरंदर, लोहगड, चाकण, सिंधुदुर्ग व प्रतापगड या किल्ल्यांची प्रतिकृती बांधून पूर्ण झाली आहे. तर विजयदुर्ग, देवगिरी, रायगड, पन्हाळा, विशाळगड या किल्ल्यांचे काम सुरू आहे. दगड, माती, विटा व सिमेंट यांच्या साह्याने किल्ले बांधले गेले आहेत. किल्ल्यांचे बुरुज, सुळके, पायऱ्या, तटबंदी व किल्ल्यातील साधनसामुग्रीतील बारकावे हुबेहूब साकारले आहेत. महाड येथील इतिहासतज्ज्ञ प्रा. अजय धनावडे यांचे या बांधकामावर पूर्णपणे लक्ष आहे. तर चंद्रकांत उतेकर यांनी प्रतापगड किल्ला तयार स्वरूपातच भेट दिलेला आहे. अनंत शेडगे यांनी संपूर्ण किल्ल्यांचे रंगकाम केले आहे.</span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimJT6IBUJcZMH7cQbRetV6JB3vY9mghjXtvWb63l7u07ZxehvVWbpYWOr6dHiZE976EFDmGGL96IkHSMTEToHxA7fGiBDz-ZwWa91xhOKGbQdTXVZ0SsHc_gsRD5CtCMVz_-oky0prIY0/s1600/MHD16P5.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="252" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimJT6IBUJcZMH7cQbRetV6JB3vY9mghjXtvWb63l7u07ZxehvVWbpYWOr6dHiZE976EFDmGGL96IkHSMTEToHxA7fGiBDz-ZwWa91xhOKGbQdTXVZ0SsHc_gsRD5CtCMVz_-oky0prIY0/s320/MHD16P5.jpg" width="320" /></a></div><div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;"><span style="color: black; font-family: Mangal; font-size: 12.0pt;"><br />
</span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;"><span style="color: black; font-family: Mangal; font-size: 12.0pt;"> शिवचरित्रकार बाबासाहेब पुरंदरे यांनी १५ ऑगस्ट २०११ ला दुर्गसृष्टीला भेट दिली. या भेटीत त्यांनी दुर्गसृष्टी साकारणा-या तरुणांचे कौतुक केले.</span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;"><span style="color: black; font-family: Mangal; font-size: 12.0pt;">...................................................................................<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;"><span style="color: black; font-family: Mangal; font-size: 12.0pt;"><span> </span><o:p></o:p></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;"><br />
</div></div>Sunil Patkarhttp://www.blogger.com/profile/06649846677906056713noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8668718305474413168.post-88032761471695959062011-08-16T05:58:00.000-07:002011-08-16T05:58:37.642-07:00हिरव्यागार सृष्टिचा सहवास--शिवथरघळ<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;"><span style="color: black; font-family: Mangal; font-size: 12.0pt;">हिरव्या डोंगरावर पांघरलेली पांढ-याशुभ्र ढगांची चादर , डोंगरातून झेपावणारे शुभ्र धबधबे ,हिरव्यागार सृष्टिचा सहवास आणि निसर्गाच्या सान्निध्यात मनाला नवी चेतना देणारा अध्यान्माचा स्पर्श ....हे सारं अनुभवायचे असेल तर शिवथरघळीसारखे सुंदर ठिकाण नाही.समर्थांनीही ज्याचे वर्णन</span><span style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;"><span class="Apple-style-span" style="color: red;"> </span><b><span class="Apple-style-span" style="color: red;">विश्रांती वाटते येथे ,जावया पुण्य पाहिजे</span> </b>, अशा शब्दात केलेले आहे त्याची अनुभुती येथे आल्याशिवाय मिळत नाही.दासबोधाची जननी असणारी<span style="color: black;"> </span>शिवथरघळ पहावी ती पावसाळ्यातच !.दाट वनराई मध्ये नजीक असणा-या<span style="color: black;"> </span>धबधब्याशेजारीच शिवथरघळ आहे .सुंदरमठ असे यथोचित या ठिकाणाला नाव आहे.<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;"><br />
</div><div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;"><span style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">घळीकडे घेऊन जाणारा प्रवासही अत्यंत सुखकर.हिरवीगार फुललेली शेती , हिरवेगार डोंगर ,त्यातून कोसळणारे गिरीचे मस्तकी गंगा हे वर्णन सार्थ व्हावे असे असंख्य धबधबे..आपले स्वागत करण्यासाठी तयार असतात.पाऊस पाडून गेलेले ढग अगदी खालपर्यंत आलेले दिसतात.नदीच्या पाण्याचा तो आवाज अंगावर रोमांच उभे करतो.नागमोडी वळणांनी आपण घळीच्या पायथ्याशी येतो आणि दुरुनच दाट हिरवाईत दडलेला मोठा धबधबा आपल्या दृष्टिस पडतो<span class="Apple-style-span" style="background-color: #eeeeee;"><span class="Apple-style-span" style="color: red;">.<b>.धबाबा तोय आदळे</b></span></span> असे समर्थ याचे वर्णन करतात.घळीत जातांना याचे थंडगार तुषार अंगावर झेलण्याचा मोह आवरता येत नाही.<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;"><span style="color: black; font-family: Mangal; font-size: 12.0pt;">डोंगराच्या कपारीत १००-१५० माणसे बसू शकतील एवढा घळीचा आकार आहे.याच ठिकाणी दासबोधा सारख्या महान ग्रंथाची निर्मिती झाली.घळीत मारुतीची मूर्ती आहे.रामदास स्वामी ओव्या सांगत आहेत आणि कल्याणस्वामी त्या लिहित आहेत अशा दोन्ही मूर्ती घळीत आहेत.याशिवाय या परिसरात भोजन मंडप ,सभागृह .गणेश मंदिर ,भक्तनिवास , ग्रंथसंपदा आहे.याठिकाणी धार्मिक विधी सतत सुरु असतात .खिचडीच्या प्रसादाची सोय असते .याशिवाय पावसाचा आनंद घेऊन आल्यावर येथील लहान हाँटेलमध्ये गरमागरम पिठलं-भाकरी ,कांदा-लोणचे पोटपूजेसाठी तयार असतात. शिवथरघळ हे धार्मिक स्थळ आहे पर्यटनस्थळ नाही याचे भान मात्र ठेवावे लागते .येथे राहण्यासाठी भक्तनिवास व सरकारी विश्रामगृह आहे. महाड पासून ३४ कि.मी अंतरावर घळ आहे .महाड -पूणे-पंढरपूर मार्गावरून बारसगाव येथून घळीकडे जाण्यासाठी पक्का रस्ता आहे.एस.टी अथवा खासगी वाहनाने येथे जाता येते .कोकण रेल्वे मार्गावरील वीर तसेच माणगाव स्थानक जवळचे रेल्वेस्थानक आहे.<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;"><span style="color: black; font-family: Mangal; font-size: 12.0pt;">शिवथरघळ येथील दूरध्वनी क्र . ९२२५७८४१२७<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;"><span style="color: black; font-family: Mangal; font-size: 12.0pt;">नेहमीच्या धकाधकीच्या जीवनातून बाहेर पडून शिवथरघळीची वाट धरा आणि तीही पावसाळ्यातच.<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;"><span style="color: black; font-family: Mangal; font-size: 12.0pt;">..........................................<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;"><span style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;"><span class="Apple-style-span" style="color: blue;"><b>शिवथरघळची वाट कँमे-यातून ..</b></span><o:p></o:p></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6AXDUw3mny8Wn_ePf25GYBxzpMY6Bd96WF4rvfxbgC4zk-ab9Bx1grbFiW67OOAPVEWLB98XyOhH92Lz6Lzazv0U7DfV-dORb8d6wfNuiZZ_8zWIs_BqOxHqZ7Z8tlWn5AFRtPgSVhD4/s1600/SHIVATHARGHAL+-1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6AXDUw3mny8Wn_ePf25GYBxzpMY6Bd96WF4rvfxbgC4zk-ab9Bx1grbFiW67OOAPVEWLB98XyOhH92Lz6Lzazv0U7DfV-dORb8d6wfNuiZZ_8zWIs_BqOxHqZ7Z8tlWn5AFRtPgSVhD4/s320/SHIVATHARGHAL+-1.jpg" width="320" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi65gnlIbbJ3v8kyzL-2mRcOH8cnMQ1JBkK9tmmHC8ddSIndI8Tkm0vAfyKdQoYzNM5lgFa-CUDCfPH6NVdo8loAIS65l6JVP728nFGbLSO8CglAvomQL2UHq0gqSkjB8LSytC472sip5s/s1600/SHIVATHARGHAL+-2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi65gnlIbbJ3v8kyzL-2mRcOH8cnMQ1JBkK9tmmHC8ddSIndI8Tkm0vAfyKdQoYzNM5lgFa-CUDCfPH6NVdo8loAIS65l6JVP728nFGbLSO8CglAvomQL2UHq0gqSkjB8LSytC472sip5s/s320/SHIVATHARGHAL+-2.jpg" width="320" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtMqp_1R46UXN9OIWxdkMKiS8fe1wnRe7dcHgPU6G66NOsXIT9-N6Z2s2KH3z27oMlOlIuIK3KZ808NCRSEkeA0ot9KKfu0Bogx-mjuTFeA-gHVS-Kq2drGw1-ATl2w52zJkg9x0JdIQE/s1600/SHIVATHARGHAL+-3.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtMqp_1R46UXN9OIWxdkMKiS8fe1wnRe7dcHgPU6G66NOsXIT9-N6Z2s2KH3z27oMlOlIuIK3KZ808NCRSEkeA0ot9KKfu0Bogx-mjuTFeA-gHVS-Kq2drGw1-ATl2w52zJkg9x0JdIQE/s320/SHIVATHARGHAL+-3.jpg" width="239" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqm4Nb98QDR_jp6MIEJoSzCDCIXXeDDAIg_QqMkm-q496o-78lLXfe7wOiKbS_hp9Dq8KRuQc1TWy39NaAYdkwwcNxeJH6DdwhouWi41tU-qfkFg125FR0TEncnA1FqdZy7xKOvHxQtls/s1600/SHIVATHARGHAL+-4.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqm4Nb98QDR_jp6MIEJoSzCDCIXXeDDAIg_QqMkm-q496o-78lLXfe7wOiKbS_hp9Dq8KRuQc1TWy39NaAYdkwwcNxeJH6DdwhouWi41tU-qfkFg125FR0TEncnA1FqdZy7xKOvHxQtls/s320/SHIVATHARGHAL+-4.jpg" width="239" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4OhKic2YmhDUn-8kOlssvcwf9EXOkZht2R74yk6WtYpeKe1WEugIZiiPFxD5X-yYc1dHRKUxt2CCnDupcBVvQu5ShqfUIW4B3T9Hfh19j1n_kgDpFh3BdMhE6XjjDll3z36sxN8tjSwc/s1600/SHIVATHARGHAL+-5.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4OhKic2YmhDUn-8kOlssvcwf9EXOkZht2R74yk6WtYpeKe1WEugIZiiPFxD5X-yYc1dHRKUxt2CCnDupcBVvQu5ShqfUIW4B3T9Hfh19j1n_kgDpFh3BdMhE6XjjDll3z36sxN8tjSwc/s320/SHIVATHARGHAL+-5.jpg" width="239" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5J9vdIKnF2L9Z1__uzQSqjkC0bcjfms9nx2MLabFWNmnxmonEB2nszYfq_W686hqUqTcC9Xc7iR0ZhwZHMmKs4byrqCzSSEJKlzVtCE1A9eGpCBj1c_Otnn8Al6IwnkQejPdrUzEUpwI/s1600/SHIVATHARGHAL+-6.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5J9vdIKnF2L9Z1__uzQSqjkC0bcjfms9nx2MLabFWNmnxmonEB2nszYfq_W686hqUqTcC9Xc7iR0ZhwZHMmKs4byrqCzSSEJKlzVtCE1A9eGpCBj1c_Otnn8Al6IwnkQejPdrUzEUpwI/s320/SHIVATHARGHAL+-6.jpg" width="320" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8O-In_bH8DYEZGAywcM5iRqCpKLV4fU9pWTgCnasVmDuqRsoU2E30o3eEa5YlqbMav4rpUkd3vffX8pd0Jh6lF96BTdw586_DcNvuufVN6gnCXH-rE6T4XiMfOIYeTgUqfCmv0CqVHr4/s1600/SHIVATHARGHAL+-7.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8O-In_bH8DYEZGAywcM5iRqCpKLV4fU9pWTgCnasVmDuqRsoU2E30o3eEa5YlqbMav4rpUkd3vffX8pd0Jh6lF96BTdw586_DcNvuufVN6gnCXH-rE6T4XiMfOIYeTgUqfCmv0CqVHr4/s320/SHIVATHARGHAL+-7.jpg" width="320" /></a></div><div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;"><span style="color: black; font-family: Mangal; font-size: 12.0pt;"><br />
</span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;"><br />
</div></div>Sunil Patkarhttp://www.blogger.com/profile/06649846677906056713noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8668718305474413168.post-48063916494283070222011-08-15T03:59:00.000-07:002011-08-15T04:00:29.690-07:00ध्वजारोहणाचा मान<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfy9OZjld7tvQkhdTt5QcGvQRIVEALdRv1pTZOQyMX-ik5U2HDmHP55asMGBQnFCkFFo3mbxJlHgch4cVhLLmGTW2NdIRKpyhP2hctKv-LXB-Ik3pZ2R3Zc5An_MMY70u2bc-QP1ajf6M/s1600/DSCN8490.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfy9OZjld7tvQkhdTt5QcGvQRIVEALdRv1pTZOQyMX-ik5U2HDmHP55asMGBQnFCkFFo3mbxJlHgch4cVhLLmGTW2NdIRKpyhP2hctKv-LXB-Ik3pZ2R3Zc5An_MMY70u2bc-QP1ajf6M/s320/DSCN8490.JPG" width="146" /></a><br />
आज भारताचा म्हणजे माझ्या देशाचा स्वातंत्र्यदिन..दर वर्षी १५ आँगस्ट्ला मला आणि माझ्या मित्रांना आठवण होते ती आमच्या लहानपणी शाळेत होणा-या झेंडावंदनाची.झेंडावंदन झाले कि खाऊ काय मिळतो याकडे आमचे अधिक.लक्ष ....त्या लिमलेटच्या गोळ्या , रावळगाव चाँकलेट , बिस्किटे..लहानपणी याकडे बारीक लक्ष असायचे...आता म्हणे कँटबरीही वाट्तात...आता वाटतं या आनंदात झेंडावंदनापेक्षा खाऊच आकर्षण वाढत गेलं.. आणि राष्ट्रप्रेमा ऐवजी खाऊची मोठी पिढी यादेशात तयार झाली.तरीहि राष्ट्रगीत आवडीने म्हणणारी काही होतीचकी..<br />
खाऊची व्याख्या वाढत गेली..कुणाला चारा आवडू लागला ,कुणी राष्ट्रकूल स्पर्धेत आपला हात मारला ,, ३ जी स्पेक्ट्रमने तर खाऊच घबाड अनेकांच्या हाती लागलं.. गहू ..साखर ..सिमेंट अगदी आमच्या शहिद जवानांच्या शवपेट्याही खाऊपुढे सुटल्या नाहीत .आईने लपविलेला खाऊचा डबा शोधण्यासाठी वापरली नाहीत अशी एकाहून एक सरस आयुधे आमच्या देशातील राज्यकर्त्यांनी वापरली..आणि केवळ आपला खाऊ सोडाच ईतरांच्या ताटातले ...अगदी खरकटेही यांनी सोडले नाही ...आणि आपण किती महान यातीलच एक येतो आणि झेंड्याची दोरी ओढून जातो ...म्हणे हा मान त्याचा ! आणि आमची मान झेंड्याबरोबर त्यांच्याही पुढे नतमस्तक होतेच ...<br />
कारगिल मध्ये शहिद झालेले जवान ..ताजमध्ये शहिद झालेला उन्नीकृष्णन ..करकरे ,सळासकर .कामटे ..गडचिरोलीत दररोज गोळ्या खाणारे पोलिस ..याच्या् नातेवाईकाचा स्वातंत्र्यदिनी ध्वजारोहण करण्याचा खरा मान आहे..संसदेवरील हल्ल्यामध्ये मारले गेलेले सुरक्षा रक्षकांच्या वारसांना हा सन्मान पाहिजे कि या हल्ल्यातील आरोपीला फाशीपासून वचविणा-यांचा तो मान आहे ? मुंबई हल्ल्यात कामी आलेल्या पोलिस आणि सैनीकांचा हा मान कि बडे शहरों मे छोटे छोटे हादसे होते है असे म्हणणा-यांचा . पंढपूरच्या विठ्ठ्लाच्या पहिल्या दर्शनाचा लाभ एका वारक-याला मिळतोच ना ,,भारताच्या स्वातंत्र्याचा प्रवासात अनेक वारकरी आहेत .ध्वजारोहण करण्याचा मान या सामान्य वारक-याला मिळाला पाहिजे .झेंड्याचा सन्मान राखला जाईल अश्यांनीच ध्वजारोहण करावे नाहितर सरकारी सुट्टिचा आनंद आपल्या कुटुंबासोबत मनसोक्त घ्यावा.<br />
सुनिल पाटकर <br />
<br />
</div>Sunil Patkarhttp://www.blogger.com/profile/06649846677906056713noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8668718305474413168.post-68847029955184903252011-06-02T06:49:00.000-07:002011-06-02T06:49:23.944-07:00आमची दमणवारी<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;"><span style="color: olive; font-family: Mangal; font-size: 12pt;">आमची दमणवारी</span><span style="color: black; font-family: Mangal; font-size: 12pt;"><o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;"><span style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">दमणला जाण्याचा योग अचानक येईल असे वाटले नव्हते.आमच्या पर्यटनस्थळांच्या यादीत दमणचा क्रमांक उशिरा होता.परंतु २८ आणि २९ मे २०११ ला मी व माझी पत्नी वर्षा दमणची पर्यटन यात्रा करून आलो.२८ तारखेला सकाळी १० वा वापी रेल्वेस्थानकावर पोहचलो आणि टँक्सी स्टँड्वर दमण....दमण....असा ओरडा कानावर पडला.वापी ते दमण शेअर टँक्सी सर्व्हिस आहे .त्यांमुळे दमणला जाण्याची काळजी नव्हती. रेल्वेस्थानकाच्या जवळच कचोरी खाल्ली आणि थेट टँक्सीत बसलो.वापीत उन्हाळा जाणवत होता परंतु दमणला त्या तुलनेत जरा बरे वाटत होते. दमण टँक्सी स्टँड्वर उतरल्यावर पायी चालण्यास सुरुवात केली.आणि नजरेला पडलेल्या पहिल्याच हाँटेलवर डेरा टाकला.शनिवार आणि त्यातच सुट्टीचा हंगाम यामुळे दमण हाऊसफुल्ल होते.भर दुपारीही पर्यटकांची गर्दी होती.परंतु येथे वर्दळ सुरु होते ती सायंकाळी..<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;"><span style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">छोट्याशा बेटावरची केंदशासित नगरी म्हणजे दमण ...दमण हे<span style="color: red;"> नानी दमण आणि मोटी दमण </span>अशा दोन भागांमध्ये विभागलेले आहे.दमणगंगा नदीवरील पुलांने हे दोन भाग जोडले गेले आहेत ,नदीवरील जूना पूल अतिवृष्टीमुळे कोसळला होता . कोसळलेल्या जागी लोखंडी पूल जोडला आहे .या पुलाजवळ नवा पूल बांधला आहे. नानी दमण गजबजलेला भाग आहे तर मोटी दमण निसर्गरम्य आहे .याभागात निवासी व सरकारी कार्यालये आहेत.याभागात आल्यावर गोव्यात आल्याचा भास होतो. साडेचारशे वर्षे , अगदी भारताच्या स्वातंत्र्यानंतरही 1961 पर्यंत पोर्तुगीज सत्तेच्या अमलाखाली असलेल्या दमणमध्ये पोर्तुगीज अंमलाच्या पाऊलखुणा आजही आपल्याला दिसून येतातं. इथे गुजराती , इंग्रजी , हिंदीप्रमाणेच पोर्तुगीज भाषाही बोलली जाते आणि हिंदू , ख्रिश्चन , मुस्लिम आणि पारशी या सर्वांचं अस्तित्व इथे आढळतं. दमणला पाहण्यासारखे नानी दमण आणि मोटी दमण हे दोन किल्ले ,किल्ल्यातील चर्च . देवका आणि जाम्पोर हे दोन सुंदर समुद्र किनारे.. मिरासोल व वैभव वाँटरपार्क, जेटी गार्डन, अशी मोजकीच ठिकाणे..हि सर्व ठिकाणे पाहवी लागतात रिक्षाने..दमणला टूर आँपरेटर हा प्रकारच नाही त्यामुळे सर्व ठिकाणे आपल्याला स्वत:च पाहवी लागतात .त्यात त्रास होतो आणि वेळ वाया जातो.सर्व ठिकाणी शेअर पद्धत असल्याने पैसे वाचतात पण पार्टनरची वाट पाहवी लागते.<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-align: justify; text-autospace: none; text-justify: inter-ideograph;"><span style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">आम्ही रहात असलेल्या हाँटेल शेजारीच शाँपिंग मार्केट आहे अशी माहीती हाँटेल मालकाने दिल्यानंतर सौ.चा आनंद गगनात मावेनासा झाला.या मार्केटला फाँरेन गुड मार्केट असे म्हणतात.घड्यांळे.,मोबाईल,कपडे ,परफ्युम,चाँकलेट,चप्पल,इलेक्ट्राँनिक्स वस्तू ,खेळणी ,पर्स ,सौंदर्यप्रसाधने, अशा अनेक एका पेक्षा एक सरस वस्तु या ठिकाणी आहेत.शिवाय परदेशी चाँकलेटस ,बिस्किटे यांचे विविध प्रकार <span style="color: blue;">मायमून</span> या दुकानात पहावयास मिळतात.आम्ही बराचसा वेळ मार्केटमध्ये घालवला.ही सर्व दुकाने दमण पोलिस ठाण्या जवळच आहेत.<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-align: justify; text-autospace: none; text-justify: inter-ideograph;"><span style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">सायंकाळी आम्ही <span style="color: blue;">देवकाबीच </span>गाठला . देवकाबीच दमण पासून ५ कि.मी अंतरावर आहे.दमण मधील अनेक उत्तम हाँटेल या बीचवर आहेत.हा बीच काहीना आवडतो काहीना नाही.हा बीच तसा वेगळा बीच आहे.या ठिकाणी खडक मोठया प्रमाणात आहेत .या खडकांमध्ये पाणी साठलेले होते .त्यामध्ये बच्चेकंपनी मनसोक्त डुम्बत होती.वेगवेगळ्या आकाराचे खडक,शिंपले,सागरीप्राणी येथे दिसतात.याच बीचवर लहान मुलांसाठी बाग आहे.तेथे टाँयट्रेन व लहान मुलांसाठी खेळणी आहेत.आम्ही गेलो तेव्हा ओहोटी होती तरीही खडकांवरुन आत चालत जाऊन समुद्रात जाण्याचा आनंद घेणारे आमच्यासारखे अनेक जण होते.देवकाबीचवरून पुन्हा शेअर रिक्षा पकडून आम्ही दमण शहरात आलो . सायंकाळी उशिरा नानी दमणचा किल्ला पाहण्यासाठी पायीच बाहेर पडलो.नानी दमणमध्ये 1614 ते 1627 दरम्यान मुघल साम्राज्याला आव्हान देण्यासाठी बांधलेला <span style="color: blue;">सेन्ट जेरोम फोर्ट </span>आहे. किल्ल्याला तीन बुरुज आहेत आणि दोन द्वारं आहेत. एक शहरात उघडतं , तर दुसरं नदीच्या किनारी बंदरावर उघडतं. किल्ल्यात एक शाळा आणि ख्रिश्चन स्मशानभूमी आहे. किल्ल्याच्या तटबंदीवरून फेरफटका मारता येतो आणि समोरच मोटी दमणचा किल्ला आणि तिथलं दीपगृह दिसत असतं.या ठिकाणी फोटो काढण्याची मजा कही औरच होती.<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-align: justify; text-autospace: none; text-justify: inter-ideograph;"><span style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;"> सायंकाळी दमण जेटीचा हा परिसर सुंदर वाटत होता .खाडीकिनारी अतिशय सुंदर वाराही सुटला होता .या जेटीवर समुद्रनारायणाचे मंदिर आहे.किल्ल्याजवळच फास्टफूडच्या अनेक गाड्या पर्यटकांची भूक भागवत होत्या.या ठिकाणी मिळणारे <span style="color: blue;">अंड्यांचे रोल </span>हे प्रसिध्द स्ट्रीटफूड आहे.या शिवाय रोलचे अनेक प्रकार येथे मिळतात.पिझ्झा ,बर्गरही दमणमध्ये मिळतात,परंतु आम्हाला उत्तम जेवण मात्र दमणला मिळाले नाही,दमणमध्ये मद्य मुबलक व स्वस्तात मिळते.अगदी बीचवरही टोपलीतून स्थानिक महिला बिअर विकत असतात ,त्यामुळे येथे मौजमजा करण्यासाठी येणा-यांची संख्या खूप आहे <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-align: justify; text-autospace: none; text-justify: inter-ideograph;"><span style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">दुस-या दिवशी लवकरच <span style="color: blue;">जाम्पोर बीच </span>वर पोहचलो.दमण पासून हा बीच ११ कि.मी अंतरावर आहे. मोटी दंमणच्या शेवटी हा अतिशय सुंदर असा किनारा आहे.लांबलचक किनारा,बारिक वाळू ,किना-यावर येणा-या मध्यम लाटा यामुळे हा बीच प्रेमात पडावे असा आहे.अत्यंत सुरक्षित बीच असल्याने लहानेमोठे सर्वच येथे मनसोक्त भिजतांना दिसत होते,समुद्रस्नानासाठी हा उत्तम किनारा आहे.उंटाची राईड ,पँराग्लायडींग.असे खेळ तेथे खेळता येतात.या बिचवर आम्ही खूपच मजा केली.येथून परततांना मोटि दमण फोर्ट पाहून घेतला.या किल्ल्याच्या आतील भागात अनेक सरकारी ईमारती आहेत .अतिशय देखणे असे चर्च आहे.<span style="color: blue;">कॅथेड्रल ऑफ बॉम जेसू </span>हे 1603 मधलं चर्च म्हणजे लाकडावरील वास्तुकलेचा अतिशय सुंदर नमुना आहे.आतील भागात दीपस्तंभ आहे,<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-align: justify; text-autospace: none; text-justify: inter-ideograph;"><span style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">दमण पाहून आम्ही पुन्हा वापी रेल्वेस्थानकाकडे निघालो.मुंबईला जाणा-या गाडीला वेळ असल्याने आम्ही वापीतच जेवण करण्याचा निर्णय घेतला .वापी रेल्वेस्थानका जवळ असणा-या <span style="color: blue;">बापुज रेस्टाँरन्ट </span>मध्ये आम्ही शिरलो .पंजाबी थाळीची आँर्डर दिली.उत्तम जेवण दमणला मिळाले नाही त्याची कमतरता येथे भरून निघाली.अतिशय चविष्ट जेवण येथे जेवायला मिळाले सोबत मधूर ताक होतेच.हे सर्व अगदी योग्य दरात, पोट्पूजा करून दिमतीला वापीतील प्रसिध्द नमकिन, केळ्याचे वेफर्स , निळीशार जांभळे ,चिकू घेऊन आम्ही परतीच्या प्रवासाला लागलो.<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-align: justify; text-autospace: none; text-justify: inter-ideograph;"><span style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">.<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-align: justify; text-autospace: none; text-justify: inter-ideograph;"><span style="color: olive; font-family: Mangal; font-size: 12pt;">कसे जावे-</span><span style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;"> पश्चिम रेल्वेवरील वापी रेल्वे स्थानकापर्यंत पोहोचायचं , वापीवरून टॅक्सीने दरडोई २० रुपये किंवा पूर्ण टॅक्सी दीडशे रुपयांत दमणमध्ये नेऊन सोडते.स्वत:चे वाहन असल्यास पश्चिम दुतगती मार्गाने वापीपर्यंत पोहोचायचं आणि तिथून दमणकडे वळायचं. <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-align: justify; text-autospace: none; text-justify: inter-ideograph;"><br />
</div><div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;"><span style="color: olive; font-family: Mangal; font-size: 12pt;">कुठे रहाल</span><span style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;"> - शनिवार-रविवार दमणला गर्दी असल्याने आधी बुकिंग करूनच दमणला निघावं.हॉटेल बुकिंगसाठी ओळ्खपत्र,पँनकार्ड असा कोणतातरी पुरावा आवश्यक आहे.<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;"><span style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;"> दमणमधील काही हॉटेल्स ---मिरासोल लेक रिसॉर्ट 2220674. गुरुकृपा हॉटेल 2255046 अशोका हॉटेल 2254239.हॉटेल मिरामार - 2254471, 2250671, ब्रायटन हॉटेल : 2251208, 2251209, सॉव्हरेन हॉटेल 2255023, 2250236, नटराज हॉटेल 2254415, मरीना हॉटेल 2254420, दरिया दर्शन हॉटेल 2254386, , सिल्टन हॉटेल 2254558, सुमेर हाऊस 2254474.या शिवाय बजेट हॉटेल्सही येथे उपलब्ध आहेत. दमणचा एस.टि.डी कोड आहे( 0260)<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-align: justify; text-autospace: none; text-justify: inter-ideograph;"><span style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">.......................................<o:p></o:p></span></div><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7Ee7fDyVA5305JDxyd5yIzZkYExXxGbUyhNmMgYb0bUKz6vCcMrinqoe2PX6A2MbknGBIXVlt3JNOKdLdsFrzy6dyOPgh3Pl2FZyWxhcQ9CNUCwBIF24l_i-s-zDg6HwMWpZ4E9x2ClU/s1600/DSCN5623.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7Ee7fDyVA5305JDxyd5yIzZkYExXxGbUyhNmMgYb0bUKz6vCcMrinqoe2PX6A2MbknGBIXVlt3JNOKdLdsFrzy6dyOPgh3Pl2FZyWxhcQ9CNUCwBIF24l_i-s-zDg6HwMWpZ4E9x2ClU/s320/DSCN5623.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><br />
</td></tr>
</tbody></table><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqUq-OUz6gTIIPzJPV4hi1k3oAoIhyphenhyphenph_wonT4VsDVo6uj5szz_UYEIgmeRUZAcEjsTV6I6xJ4Yp2zayFghyphenhyphensXURrovFrerHIoNYms85pz7zxGYhnrM9z8J10DYpD_KsFv76cIZwjyp9g/s1600/DSCN5612.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="290" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqUq-OUz6gTIIPzJPV4hi1k3oAoIhyphenhyphenph_wonT4VsDVo6uj5szz_UYEIgmeRUZAcEjsTV6I6xJ4Yp2zayFghyphenhyphensXURrovFrerHIoNYms85pz7zxGYhnrM9z8J10DYpD_KsFv76cIZwjyp9g/s320/DSCN5612.JPG" width="320" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXcWp6OBEy7_IEDGtruaFm47317Nffz2pq4ODhtfXEK2r5ZpOSzrg-Z6751en4hljCrMLuYHAkO69-H-MVPK8Xo7ceTa-Gzmj15Qy1mkgHcg5pCg1U-DbdtTeE0aamCT2t5KU-yzUyrZA/s1600/DSCN5614.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXcWp6OBEy7_IEDGtruaFm47317Nffz2pq4ODhtfXEK2r5ZpOSzrg-Z6751en4hljCrMLuYHAkO69-H-MVPK8Xo7ceTa-Gzmj15Qy1mkgHcg5pCg1U-DbdtTeE0aamCT2t5KU-yzUyrZA/s320/DSCN5614.JPG" width="240" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicU3VkLDKK4t_U4ZgP0zMFE0piGzgWjI09cGHbyS386JMspN4NkDl4fQ1oyq2vDyMjti46RolsCNoUeAoaOw44rhABku2FKqmvC0-MjfzABB21V7gILk_5gM_LmPPVU4xH3tqgQOnosMQ/s1600/DSCN5616.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicU3VkLDKK4t_U4ZgP0zMFE0piGzgWjI09cGHbyS386JMspN4NkDl4fQ1oyq2vDyMjti46RolsCNoUeAoaOw44rhABku2FKqmvC0-MjfzABB21V7gILk_5gM_LmPPVU4xH3tqgQOnosMQ/s320/DSCN5616.JPG" width="320" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihHq4nc3MABu-i2ig1y_zKlSiQAfCC6emba9SSDGNW65-kUxs_T-y6vt0jkQvYBfrVZBvy-wAXBfuplwc8HpOD-t2UWFWTcvOTQE2l-dXr4bZN1uzYM1YQKaRy5M7VD0cmnjt-Ez69S1A/s1600/DSCN5760.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihHq4nc3MABu-i2ig1y_zKlSiQAfCC6emba9SSDGNW65-kUxs_T-y6vt0jkQvYBfrVZBvy-wAXBfuplwc8HpOD-t2UWFWTcvOTQE2l-dXr4bZN1uzYM1YQKaRy5M7VD0cmnjt-Ez69S1A/s320/DSCN5760.JPG" width="233" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5qMJuMFrZ4DOEFFOKCCbsa_vXBLUUYkhi4gbicH244RYGeArcZZFnaQGbb4bqlwpVtuQcGfxdYyj-djtK9xH86F0V9jllH5_faYB2ncS2fk6Z34skJ5F6q__EpSJuPH-HiHc6U1HP28A/s1600/DSCN5636.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5qMJuMFrZ4DOEFFOKCCbsa_vXBLUUYkhi4gbicH244RYGeArcZZFnaQGbb4bqlwpVtuQcGfxdYyj-djtK9xH86F0V9jllH5_faYB2ncS2fk6Z34skJ5F6q__EpSJuPH-HiHc6U1HP28A/s320/DSCN5636.JPG" width="320" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEij8OZ3IYjjpcl9WHWjn74vpWDdjWeZwf7WmLTjFDz0gaLzShiUaAPmPdx-sqvA26tNPlxgQfDk7Dko_Y21_yJcFy5WNt0NGiQx4yAbnDht4Ix2Ak6P5b3qLJQMuKvuHu_jaWtzLi-eRPg/s1600/DSCN5641.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEij8OZ3IYjjpcl9WHWjn74vpWDdjWeZwf7WmLTjFDz0gaLzShiUaAPmPdx-sqvA26tNPlxgQfDk7Dko_Y21_yJcFy5WNt0NGiQx4yAbnDht4Ix2Ak6P5b3qLJQMuKvuHu_jaWtzLi-eRPg/s320/DSCN5641.JPG" width="320" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2R0a4vLBknOlltPIGUS1YSfz0xb3vwY7LRKb_QrghbmYg2tQ6zV7s98S9GM54I-JTEHp30wZKq6-aMzyAF-4jihHJAmy0horUcSKL0BGhs4_YU6avjNCbUTnUB3zGN1NeW3MXX4U4b7E/s1600/DSCN5650.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2R0a4vLBknOlltPIGUS1YSfz0xb3vwY7LRKb_QrghbmYg2tQ6zV7s98S9GM54I-JTEHp30wZKq6-aMzyAF-4jihHJAmy0horUcSKL0BGhs4_YU6avjNCbUTnUB3zGN1NeW3MXX4U4b7E/s320/DSCN5650.JPG" width="320" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiq_6eUW0NNmDgMIl59Tah4mc0B0fXDMsQbmQAbF_jp4HYnCludd5VtD6pvWL27S5Kci0enY_YBC4ZLtOHsHmA5hinT33G8MqXE3uKm9pe-5aPAdnyYOTluv-JIxNc71fhSMbvyBHuuHY0/s1600/DSCN5651.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiq_6eUW0NNmDgMIl59Tah4mc0B0fXDMsQbmQAbF_jp4HYnCludd5VtD6pvWL27S5Kci0enY_YBC4ZLtOHsHmA5hinT33G8MqXE3uKm9pe-5aPAdnyYOTluv-JIxNc71fhSMbvyBHuuHY0/s320/DSCN5651.JPG" width="320" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQj08JRO9ZFkAxRHh0b6QkAukvHY_0ThqkPUBOKAPUec8ljl3dKlK-c4yp5Bzi57NaKfSoQIlP-LQO85nGzdLwq5Et4f-fhVZyU1_AlFPEGuYf5l9ClaYgQRhLj44SHl_ZSg_vPElAS0I/s1600/DSCN5653.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQj08JRO9ZFkAxRHh0b6QkAukvHY_0ThqkPUBOKAPUec8ljl3dKlK-c4yp5Bzi57NaKfSoQIlP-LQO85nGzdLwq5Et4f-fhVZyU1_AlFPEGuYf5l9ClaYgQRhLj44SHl_ZSg_vPElAS0I/s320/DSCN5653.JPG" width="320" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQDrwyA-t77DgZemHDtRMNnDPX7EpHS_d4wITPBjFi1g6SAtVGlUJoy3q73RRT2dEC9rB5SigmFiKWC8kg08njkflcYonzvb2UvT1vKfjcsQgg6iAU_YDnhoXqNSUkJndYXxPoUnAkz5w/s1600/DSCN5665.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQDrwyA-t77DgZemHDtRMNnDPX7EpHS_d4wITPBjFi1g6SAtVGlUJoy3q73RRT2dEC9rB5SigmFiKWC8kg08njkflcYonzvb2UvT1vKfjcsQgg6iAU_YDnhoXqNSUkJndYXxPoUnAkz5w/s320/DSCN5665.JPG" width="320" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFEYNSAjc3SQWL4177iQAPv16Sfw8df9L5alOZtWyBaC9FJU6mKSAcaOOCnKmOL3WmMgQMV2BvBWvUl15zOKLAQKQtvMWrlmx01Ksz-I-V4Wv5_WWfh9CFpIIUnw1OXHZKQFS60IPI_mA/s1600/DSCN5666.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFEYNSAjc3SQWL4177iQAPv16Sfw8df9L5alOZtWyBaC9FJU6mKSAcaOOCnKmOL3WmMgQMV2BvBWvUl15zOKLAQKQtvMWrlmx01Ksz-I-V4Wv5_WWfh9CFpIIUnw1OXHZKQFS60IPI_mA/s320/DSCN5666.JPG" width="320" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEioPOz8orPjRXbSTkntaK_3Hx4HfwladJuNIkOEX4roN-dIpyi3ueIUAZDbcpfPzQzjLRuk5XfxuH4MwjzZRlVJXPMiP9Bg22lhX-Xbq8q7xeAIqHZlShY4iQMHI0lcv6K5E5xg47DAidM/s1600/DSCN5667.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEioPOz8orPjRXbSTkntaK_3Hx4HfwladJuNIkOEX4roN-dIpyi3ueIUAZDbcpfPzQzjLRuk5XfxuH4MwjzZRlVJXPMiP9Bg22lhX-Xbq8q7xeAIqHZlShY4iQMHI0lcv6K5E5xg47DAidM/s320/DSCN5667.JPG" width="320" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgkgKXkHCOBWAQt66U1OxImYVqocNJdG1-9ESXZeuCD3IkJrPE8eC7Nq0mVyNP9CeTy4AxY9pfIuGwbYIKNRMVjfZ0jNxyfCxMqJgjDAnHUHcRbEQp0qe-Zwu5D-mNhlJhKqP21llsIpvk/s1600/DSCN5670.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgkgKXkHCOBWAQt66U1OxImYVqocNJdG1-9ESXZeuCD3IkJrPE8eC7Nq0mVyNP9CeTy4AxY9pfIuGwbYIKNRMVjfZ0jNxyfCxMqJgjDAnHUHcRbEQp0qe-Zwu5D-mNhlJhKqP21llsIpvk/s320/DSCN5670.JPG" width="320" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9ITL82J9RUtUJ9Ae50kfxV_c5u2DkXQnKXAHw9fVEqkdE_EngfZ-jLpuZJwBZqUeh4LrEwTR_1r_DeX0gNy-HgFJ1oFtjpNmuhBbDI5j0awMjUk85pv9RwoTtqG0F6OkRuUnJhfxuNGI/s1600/DSCN5684.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="223" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9ITL82J9RUtUJ9Ae50kfxV_c5u2DkXQnKXAHw9fVEqkdE_EngfZ-jLpuZJwBZqUeh4LrEwTR_1r_DeX0gNy-HgFJ1oFtjpNmuhBbDI5j0awMjUk85pv9RwoTtqG0F6OkRuUnJhfxuNGI/s320/DSCN5684.JPG" width="320" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwdlA1OX5y5tiIUdEGa3ZYIIy5NdHDcQkOq7heWK_K2AvaIXdky35nBp-RlOeY3suzhW-K0WB1OcmICZNsdWkiPOYRw5pRmWdKAm9yNFhmAztE1QolZoCa4POrFKnoKQN1f-1nJIxc7Sc/s1600/DSCN5686.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwdlA1OX5y5tiIUdEGa3ZYIIy5NdHDcQkOq7heWK_K2AvaIXdky35nBp-RlOeY3suzhW-K0WB1OcmICZNsdWkiPOYRw5pRmWdKAm9yNFhmAztE1QolZoCa4POrFKnoKQN1f-1nJIxc7Sc/s320/DSCN5686.JPG" width="320" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjlP7jAqYhoZsnrYVLOunsWF1VMZMhyqdmil33XTYVnPIEOuIVY0CzJWks9KEXrM7_lGBMJGyVXGP07BICRSN7Ecd4ps0lIz91ywt8VQ6GtUyqoH6axUqI_ts1NJVCehtaoFA1-IzCGujg/s1600/DSCN5687.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjlP7jAqYhoZsnrYVLOunsWF1VMZMhyqdmil33XTYVnPIEOuIVY0CzJWks9KEXrM7_lGBMJGyVXGP07BICRSN7Ecd4ps0lIz91ywt8VQ6GtUyqoH6axUqI_ts1NJVCehtaoFA1-IzCGujg/s320/DSCN5687.JPG" width="320" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGc9g3GNR1G2JRS_B86yz3_fpTUFqr9Ev4z7AMBVeAHkfYqQj1OzryM7tT-uYbdKDthj6MEp-Bu_YmjLRrroldC6R0DRlRzqY7r_eJfjHTWYDZCgAOb7-HcXhKXzKNYmEIkPjS3XqFsxc/s1600/DSCN5690.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGc9g3GNR1G2JRS_B86yz3_fpTUFqr9Ev4z7AMBVeAHkfYqQj1OzryM7tT-uYbdKDthj6MEp-Bu_YmjLRrroldC6R0DRlRzqY7r_eJfjHTWYDZCgAOb7-HcXhKXzKNYmEIkPjS3XqFsxc/s320/DSCN5690.JPG" width="320" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXP4NwRPGYklDIODAD5oH7sbtQPrlh82aBZel2VObAVCkz580xW4Cc80gXsi9jAy0GzQUBI9PH3gg_3Oag5Z6mgOvsPn3reqE0GrnrrjoP1lfa79OKRFBelcWnlE-3xnyxG7H2zWUcbFs/s1600/DSCN5693.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXP4NwRPGYklDIODAD5oH7sbtQPrlh82aBZel2VObAVCkz580xW4Cc80gXsi9jAy0GzQUBI9PH3gg_3Oag5Z6mgOvsPn3reqE0GrnrrjoP1lfa79OKRFBelcWnlE-3xnyxG7H2zWUcbFs/s320/DSCN5693.JPG" width="320" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2hZRHk5EQ5iao6Anb2WPSVXa35l73VKGRCqVwAUasTZ9Kz4quazj6IqDd0XOfhYBlq8R4XcOT1vajyqX7AYGD3Nf055PoKdWasJtT-miIZDeKRV9PipJV64shdfOlvnnVcRv35F1oW2s/s1600/DSCN5694.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2hZRHk5EQ5iao6Anb2WPSVXa35l73VKGRCqVwAUasTZ9Kz4quazj6IqDd0XOfhYBlq8R4XcOT1vajyqX7AYGD3Nf055PoKdWasJtT-miIZDeKRV9PipJV64shdfOlvnnVcRv35F1oW2s/s320/DSCN5694.JPG" width="305" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFUNIy1jIPzonW0YxVpJtLdnYwoK7vXQzeTtri8yeS9uuk0W76xsdqZ92jbaxwCPi9doCvZloX-THzlqxKnNmPXHQgH9wodZPXFQjlJU57EtkU2UzCpgk6IxupV96NrxQrtHS_RJKg-L4/s1600/DSCN5701.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFUNIy1jIPzonW0YxVpJtLdnYwoK7vXQzeTtri8yeS9uuk0W76xsdqZ92jbaxwCPi9doCvZloX-THzlqxKnNmPXHQgH9wodZPXFQjlJU57EtkU2UzCpgk6IxupV96NrxQrtHS_RJKg-L4/s320/DSCN5701.JPG" width="320" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjC1VEGxdQow3z6Mua5A5rpHPU-Q5CEoDerb8UlPwpNdCcM46goyAV7fk-gZYd3iZD2_oM5QJRlZM8tH6AtnUNPVAttDDJnBLfGZ0RvNG8EWLG0z7d_AT6JjMix6M9BB8HUALlwf8nYxQo/s1600/DSCN5712.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjC1VEGxdQow3z6Mua5A5rpHPU-Q5CEoDerb8UlPwpNdCcM46goyAV7fk-gZYd3iZD2_oM5QJRlZM8tH6AtnUNPVAttDDJnBLfGZ0RvNG8EWLG0z7d_AT6JjMix6M9BB8HUALlwf8nYxQo/s320/DSCN5712.JPG" width="320" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhj04MTpjmEKvcKyv7Ad1nTSoVZKvpRCG_t4VE-ALQp7rXr5vgeh7XNXw33aIFpsogWG0_XD25Rd_exHEWLgWAPNPRvQow4mpLUE3ixgCzvTEbHaye0RnRGQrxq_zng6MWBWbKymh3Z_YA/s1600/DSCN5721.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhj04MTpjmEKvcKyv7Ad1nTSoVZKvpRCG_t4VE-ALQp7rXr5vgeh7XNXw33aIFpsogWG0_XD25Rd_exHEWLgWAPNPRvQow4mpLUE3ixgCzvTEbHaye0RnRGQrxq_zng6MWBWbKymh3Z_YA/s320/DSCN5721.JPG" width="320" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgd1cxFNjYKjxwH6QMYDZuE1y6hmESPMf7RAt_dM0lQDDpMA1VMOJvauCK69c8_OArDoBN69R44iuHk01wyRbeqyrBOMEF4NnzKKtzk78N1yI3AXgk64PRJEDNS9sYuOxAyM041KZGgTG8/s1600/DSCN5731.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgd1cxFNjYKjxwH6QMYDZuE1y6hmESPMf7RAt_dM0lQDDpMA1VMOJvauCK69c8_OArDoBN69R44iuHk01wyRbeqyrBOMEF4NnzKKtzk78N1yI3AXgk64PRJEDNS9sYuOxAyM041KZGgTG8/s320/DSCN5731.JPG" width="320" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUGfNLOq4wrdqCP-Q5RnzymHWDjhZ7tfi70RBk6zZTEkuAHIfxZfc4W0geO8XxnJ2RJhOTLxvYYNmAB57Xvr9A68sN9YOwocwofQYZK5_x-U0qrwZfUukWPuGLAWNS2MgfiKeEYfBeJyE/s1600/DSCN5733.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUGfNLOq4wrdqCP-Q5RnzymHWDjhZ7tfi70RBk6zZTEkuAHIfxZfc4W0geO8XxnJ2RJhOTLxvYYNmAB57Xvr9A68sN9YOwocwofQYZK5_x-U0qrwZfUukWPuGLAWNS2MgfiKeEYfBeJyE/s320/DSCN5733.JPG" width="240" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXVd7UNSvSDiEh0K6CBmYAgUwnkwyZ0o3LTfzpGRJLDndsmwFCT1ybf6tkhBRNPcTkQT1wIuboQpTm87VbrSItdKidnj2AD3NCxsn9UXmKVGjezmdvV7RY2euRUur9M5hHE4d7rYs09qU/s1600/DSCN5738.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXVd7UNSvSDiEh0K6CBmYAgUwnkwyZ0o3LTfzpGRJLDndsmwFCT1ybf6tkhBRNPcTkQT1wIuboQpTm87VbrSItdKidnj2AD3NCxsn9UXmKVGjezmdvV7RY2euRUur9M5hHE4d7rYs09qU/s320/DSCN5738.JPG" width="240" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIJY2zsmsYer540ZNqtaBZB9t9aFocc7jiDIS0Hlu0AxWvJrxLIn0WhSJZZbcP3nGfRP9hQ2SnAnAVXM72JtW26DsIULVybaAHDFVymnTXy5CthUTn71AzM1d7gwio4nsQVXAc5PvZZUI/s1600/DSCN5740.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIJY2zsmsYer540ZNqtaBZB9t9aFocc7jiDIS0Hlu0AxWvJrxLIn0WhSJZZbcP3nGfRP9hQ2SnAnAVXM72JtW26DsIULVybaAHDFVymnTXy5CthUTn71AzM1d7gwio4nsQVXAc5PvZZUI/s320/DSCN5740.JPG" width="320" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhi0_I6kHXrU03uCU6e7CgrfqQZr-oTzXybXic4xZkgTF0eJsq39qNvkCeRAXTNAqc_M6x4fFDWjM8RIpfovrbV0Q031o7NfDHdXs7FUC1uS0Kvsj0zbB0Y6MJHZvDCKdhLwNpjS-WKMQc/s1600/DSCN5741.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhi0_I6kHXrU03uCU6e7CgrfqQZr-oTzXybXic4xZkgTF0eJsq39qNvkCeRAXTNAqc_M6x4fFDWjM8RIpfovrbV0Q031o7NfDHdXs7FUC1uS0Kvsj0zbB0Y6MJHZvDCKdhLwNpjS-WKMQc/s320/DSCN5741.JPG" width="320" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPhSNoLKPlRycJ6_tbtNKVbWIyHmj8Ol8vC4haPwV-hkLSBFqJgqr7e1d0pBYJt21lxUVCa0JKRaQg49PsqwzX5dDq4C0Aj17j-RCgIL_TgpM_X6tDvRXCIabLvXoHtKMuE6wSi-g5VsM/s1600/DSCN5745.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPhSNoLKPlRycJ6_tbtNKVbWIyHmj8Ol8vC4haPwV-hkLSBFqJgqr7e1d0pBYJt21lxUVCa0JKRaQg49PsqwzX5dDq4C0Aj17j-RCgIL_TgpM_X6tDvRXCIabLvXoHtKMuE6wSi-g5VsM/s320/DSCN5745.JPG" width="320" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEig6esH5iNW31RJXYlauSq-ZH7CQ8vEG_WEqDhT0eWfRFzwkypDOQh1Okv61mII46in7a8eztQuKaretshJ9yQFoKT3YRSYR7r8VrKtbw1yB_vinzTohS-WWPd9LLTDgIYH0fN3JZZSB0I/s1600/DSCN5758.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEig6esH5iNW31RJXYlauSq-ZH7CQ8vEG_WEqDhT0eWfRFzwkypDOQh1Okv61mII46in7a8eztQuKaretshJ9yQFoKT3YRSYR7r8VrKtbw1yB_vinzTohS-WWPd9LLTDgIYH0fN3JZZSB0I/s320/DSCN5758.JPG" width="320" /></a></div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi4xUTJphp6bPwDmBp916yIFlnXFk66jkY7sc6A3tkw9kSp0-cIPGWkxVNia9bnIlWZdY8g4sAw-XTB3i-HRDsaAp8BK4RbCT8gJQmzxITilh_mPvjn1WdRgqwOSe6c95QoHyQrFMvh2K8/s1600/DSCN5759.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi4xUTJphp6bPwDmBp916yIFlnXFk66jkY7sc6A3tkw9kSp0-cIPGWkxVNia9bnIlWZdY8g4sAw-XTB3i-HRDsaAp8BK4RbCT8gJQmzxITilh_mPvjn1WdRgqwOSe6c95QoHyQrFMvh2K8/s320/DSCN5759.JPG" width="320" /></a></div><div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-align: justify; text-autospace: none; text-justify: inter-ideograph;"><span style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;"><br />
</span></div></div>Sunil Patkarhttp://www.blogger.com/profile/06649846677906056713noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8668718305474413168.post-31689876075092152472011-05-01T02:26:00.001-07:002011-05-01T02:28:47.674-07:00आदर्श महिला<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghBSHEPYLJZQrYyZ8oi_2zCEJBxuAhaLZy-M4GhHFkrm7TrnDmXNop-io27Imfew7KY-s1NTyPu_e0mJSxIKZlPEBQelm2VssGYmODG5oi1CbY_7RVc4_hqY0J_3qihgy_zlgarDr4-WA/s1600/phalake.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="206" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghBSHEPYLJZQrYyZ8oi_2zCEJBxuAhaLZy-M4GhHFkrm7TrnDmXNop-io27Imfew7KY-s1NTyPu_e0mJSxIKZlPEBQelm2VssGYmODG5oi1CbY_7RVc4_hqY0J_3qihgy_zlgarDr4-WA/s320/phalake.jpg" width="320" /></a></div> रायगड जिल्ह्यातील महाड तालुक्यातील फाळकेवाडी हे अगदी छोटेसे गाव ! गावाची लोकसंख्याही जेमतेम ३५०-४०० . पण या छोट्याशा गावातील दारिद्य्ररेषेखालील महिलांनी एक वेगळाच आदर्श सर्वांपुढे ठेवला आहे.हल्ली आदर्श म्हटलं कि अनेकांच्या भुवया वर जातात. पण फाळकेवाडीतील या महिलांनी "आदर्श महिला बचत गटा'द्वारे कडधान्याची शेती केली आहे. विशेष म्हणजे त्यांच्या मेहनतीला चांगले फळ आले असून त्यांनी सुमारे एक लाख रुपयांचे उत्पन्न घेतले आहे यातून महिलांना उत्पन्न तर मिळलेच पण घराबाहेर न पड्णा-या या महिलांना व्यवसाय करण्याचे धाडसही अंगी आले..स्त्री शक्ती संघटित झाली तर काय होऊ शकते याचे हे जीवंत उदाहरण.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEin2_FN9DU13oz0024Yx46kl7GkxqLXI1JCv16v1U8E32KyQYio8uOFaqRbo69NCZFrqifagPN6GHOEOAUrDUkyi-XorUfcRUVL1tlkcxoaGtpH389oeEhoNJ32yFfIBW322QjfGGW2_rk/s1600/phalake1.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="206" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEin2_FN9DU13oz0024Yx46kl7GkxqLXI1JCv16v1U8E32KyQYio8uOFaqRbo69NCZFrqifagPN6GHOEOAUrDUkyi-XorUfcRUVL1tlkcxoaGtpH389oeEhoNJ32yFfIBW322QjfGGW2_rk/s320/phalake1.jpg" width="320" /></a></div>यापूर्वी फाळकेवाडीने स्वच्छता अभियान, निर्मल ग्राम आदी पारितोषिके मिळविलेली आहेत. सरपंच सीताराम कदम यांनी, महिलांनी सर्व क्षेत्रांत पुढे यावे या उद्देशाने प्रयत्न केले असून आर्थिक सबलीकरणासाठी बचत गटांना प्राधान्य दिले आहे.महिलांना आर्थिक दृष्ट्या सक्षम करण्यासाठी सरकार प्रयत्न करत आहे.अनेक बचत गट कर्ज मिळाल्यानंतर गाशा गुंडाळतात तर काही गट याचा योग्य तो विनियोग घेतांना दिसतात . फाळकेवाडीतील उज्ज्वला चव्हाण, सविता कदम, पुष्पा फाळके, उज्ज्वला कदम, सरिता चव्हाण, सुरेखा जाधव आदी महिलांनी "आदर्श महिला बचत गट' 2007 मध्ये स्थापन केला. या गटाने विन्हेरे येथील धरणाच्या कालव्यातून येणा-या पाण्याच्या ओलाव्यावर उडीद, मूग, वाल, पावटे आणि चवळी या कडधान्याची एक एकरमध्ये लागवड केली होती.कडधान्याची निगा राखण्याचे जोखमीचे काम या महिलांनी लिलया पेलले. अथक मेहनतीच्या जोरावर 300 किलो उडीद, 300 किलो मूग, 200 किलो वाल तसेच पावटे, चवळी यांचे उत्पादन या लागवडीतून त्यांना मिळाले आहे त्यातून या गटाला सुमारे एक लाख रुपयांचे उत्पन्न मिळाले आहे., .प्रत्यक्ष कडधान्य काढताना आपल्या मेहनतीचे चीज झाल्याचा आनंद या महिलांच्या चेह-यावर दिसत होता. गेल्या वर्षी या महिलांनी कोबी फ्लॉवर व इतर भाजीपाला पिकविला होता. पावसाळ्यात याच जागेवर भातशेती केली जाते. त्याद्वारे 80 हजार रुपयांचे उत्पन्न मिळाले होते. सरकारची कर्जफेड करून गटाच्या नावे 80 हजारांहून अधिक रक्कम बचत खात्यात जमा आहे बचतगट महिलांचा जरी असला तरी वेळ्प्रसंगी पुरुषही मदतीचा हात पुढे करतात.शेतीतून मिळणा-या उत्पन्नातून महिला आपली घरची गरज प्रथम भागवतात व त्यानंतर विक्री करून बचतगटही चालवतात.<br />
.............................<br />
<br />
</div>Sunil Patkarhttp://www.blogger.com/profile/06649846677906056713noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8668718305474413168.post-5517283761053526852011-03-11T07:57:00.001-08:002011-03-11T07:58:22.721-08:00प्रत्येक शिक्षकाने वाचावा असा लेख<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><br />
<br />
शाळेत उल्हास! (अनिल अवचट)<br />
<br />
सौजन्य-esakal.com<br />
<br />
त्या छोट्या गावात एक जुनी शाळा होती. दगडी भिंती, वर कौलं. ती पूर्वीची लोकल बोर्डाची शाळा. आता जिल्हा परिषदेची. त्यांनाही धड चालवता आली नाही म्हणून एका संस्थेला चालवायला दिलेली; पण तरी शाळा वर येईना. सातवीपर्यंत शाळा, तरी निकाल खाली खाली जाणारे. शिक्षकांना पगार कमी, म्हणून शिक्षक टिकायचे नाहीत; पण त्यातल्या त्यात तांबोळीबाई टिकून होत्या, म्हणून बरं. त्या मुख्याध्यापिका होत्या. निकाल लागले की वरिष्ठांकडून कानउघाडणी. त्याला तोंड दिलं की तोवर पावसाळा सुरू. जुनं छप्पर. मग पाण्याच्या धारा, शाळेत थेट. पण दुरुस्तीला पैसे नाहीत.<br />
अशा अवस्थेत एक तरुण शिक्षक भटकत त्या गावात आला. गावाजवळ मोठा डोंगर, त्यावर जंगल होतं. तिथं तो ट्रेकिंगला येत असणार. तांबोळी बाईंनी आधीच सांगितले : "इथं पगार कमी आहेत, तेही अनियमित. चालेल का?' तो म्हणाला ः "पगाराचा प्रश्न नाही. मला शिकवण्याचं स्वातंत्र्य मिळेल का?'<br />
"म्हणजे?'<br />
"मी रूढ पद्धतीनं शिकवणार नाही. मला हवं ते, हवं तसं आणि हवं तिथं शिकवणार.'<br />
बाई स्तंभित झाल्या. म्हणाल्या,"पण मग रिझल्टचं काय?'<br />
"ते काम आपोआप होईल. मला सातवीचा वर्ग द्या.'<br />
त्याचं नाव उल्हास पाटील. वर्गावर आल्या आल्याच त्यानं मुलांना सांगितलं : "त्यांना मुलांनी उल्हासदादा म्हणावं. सर नाही, गुरुजी नाही, मास्तर नाही. फक्त उल्हासदादा. आपण दादाला अहो-जाहो म्हणतो का? नाही ना! मग तसंच "ए उल्हासदादा' असं म्हणायचं. मुलांना हा धक्काच होता. टेबलावर छडी आपटणारे, कान पकडून उठाबशा काढायला लावणारे, अंगठे धरून उभे करणारे शिक्षक त्यांना माहीत होते. पण हे अजबच. जिभा रुळायला वेळ लागला; पण झालं शेवटी. त्या एका कृतीनं उल्हासदादानं मुलांना जिंकलंच. इतर शिक्षकांना हे खटकलं; पण काय करणार? उल्हासदादाला पूर्ण स्वातंत्र्य दिलेलं. उल्हासदादाचा वर्ग क्वचित शाळेत भरत असे. थोड्या गप्पा झाल्या की चालले बाहेर. एरवी वर्षातून फारतर एक-दोनदा पिकनिक असायची. इथं तशी रोजच -कधी झाडाखाली बसायचं, पलीकडं एक महालक्ष्मीचं देऊळ होतं. तिथं कुणी फारसं फिरकत नसे. तिथं बसत. त्या पोरांनी ते देऊळ आतून-बाहेरून असं स्वच्छ केलंय म्हणता. शाळेचं पटांगणही मोठं होतं. तिथंही त्यांचे तास चालत; तर दूरच्या डोंगरावरही. डोंगरावर पोरांनी एक कपार शोधून काढली. त्या गुहेत सगळ्यांना बसायला एैसपैस जागा होती. तिथून खालचं मोठं दृश्य दिसायचं. शाळा दिसे, गाव दिसे. मुलांना आपापली घरंही वरून ओळखून काढायचा नादच लागला होता.<br />
तांबोळीबाई चिंतेत पडल्या. हा बाबा कुठं कुठं नेतोय पोरांना! एरवी पिकनिकला पोरांना घेऊन जायला कुणी शिक्षक तयार नसतो. एखाद्या पोराचा पाय घसरून ते पडलं तर जबाबदार कोण? इथं हा दादा सगळ्यांना घेऊन रोज जातोय. पोरांची तक्रार नाही की त्यांच्या पालकांची. पण ते ठीक आहे एक वेळ; पण अभ्यासाचं काय? पण त्यांना माहीत नव्हतं, की पोरांचा अभ्यास चाललेलाच होता. तो पुस्तकातला नव्हे; तर पुस्तकाबाहेरचा. त्यांना झटपट डोंगरावर चढता येत होतं. कुठल्याही झाडावर ते छानपैकी चढू-उतरू शकत. जंगलात अनेक रसरशीत फळं दिसत; पण पोरं ती तोडून खात नसत. कारण दादानं त्यांना झाडांची खूप माहिती दिली होती. कुठली फळं खाल्ली तर पोट बिघडतं, जुलाब सुरू होतात, हे त्यांना आता माहीत होतं. रामेठ्याचं झुडूप दाखवलं, त्याचा कुठलाही भाग चावला तर हिरड्या सुजतात, याचा त्यानं प्रत्यक्ष अनुभवही सांगितला होता. काही झाडांची पानं चुरगळून वास घेतला, की छान वास येतो, हेही पोरांना आता माहीत झालं होतं. साप दिसला की पोरं आता घाबरत नसत. स्थिर उभी राहत. त्याला जाऊ देत. त्या सापाचं नाव दादा त्यांना सांगायचा. मातीत, चिखलात उमटलेले प्राण्यांच्या पावलांचे ठसे ते ओळखत. गावच्या नदीच्या डोहात डुंबत असत. असं बरंच, बरंच काही.<br />
मग? हा काय अभ्यास झाला? झाडावर चढणं काय परीक्षेला येतं? त्याला काय मार्क असतात? पण दादा मुलांना म्हणायचा, "हे आधी आलं पाहिजे. हे जगण्यासाठी आवश्यक आहे. नंतर बाकीचं.' मुलं एकमेकांना मदत करायची. डोंगरावर चढताना खालच्याला हात द्यायची. एक मुलगी अशी, ती दमलेल्या सगळ्यांचे पाय चेपून द्यायची. त्यामुळं डोंगरावर चढून मुलं गवतात पसरायची. मग "ताई'च्या नावानं बोलावणी सुरू. नवीन प्रकारचा किडा दिसला की पोरं तो पकडून दादाला दाखवायची. मग तो माहीत असला की त्याच्याविषयी दादा माहिती सांगायचा. माहीत नसेल तर, घरी असलेल्या पुस्तकात सगळेजण बघायचे. शोधून त्याची माहिती, नाव सापडलं की जल्लोष व्हायचा. तसंच पक्ष्यांबद्दलही. अनेक पक्ष्यांचे आवाज (शिट्ट्या म्हणा, कॉल म्हणा) मुलं हुबेहूब काढत.<br />
भूगोलाचा अभ्यास कसा सुरू झाला माहिताहे? गावाचा, परिसराचा नकाशा करायची टूम निघाली. कागदाला कागद जोडून एक मोठा कागद तयार झाला. कुठून सुरवात करायची? गावाचा मध्य कुठला म्हणायचा? चर्चा झाली. मग ठरलं की, गावाच्या मधोमध चावडी आहे, तिथं दोन रस्ते क्रॉस होतात, तो चौक आहे. शिवाय मुख्य रस्त्याला दोन समांतर रस्ते. गावाला तीन वेशी. पलीकडं थोड्या अंतरावर नदी. तिच्या काठचं देऊळ. अंतरं कशी काढायची? दादाजवळ मोठा टेप होता; पण तो एकच. मग मुलांनी दोऱ्या जमवल्या. दहा फुटांची एक दोरी, असं माप; मग अशा अनेक दोऱ्या घेऊन पोरं गावभर फिरून मापं घेऊ लागली. गावकरी चकित झाले. ही कसली मोजणी? मग उल्हासदादाविषयी आणि त्याच्या वर्गाविषयी कळलं. गावकरी पारावर बसून बोलू लागले : "आजवर एवढे मास्तर पाहिलेत; पण हा काही निराळाच.' मोठ्या झाडांचीही नकाशात नोंद होत होती. त्यांची नावं, त्यांची वयं ती पोरं वृद्ध गावकऱ्यांना विचारू लागली. मग तेही त्या झाडांच्या आठवणी सांगू लागले.<br />
घराघरांतही दादाच्या टोळीची चर्चा. मुलं नुसती उत्तेजित झालेली. पूर्वी आयांना या पोरांना उठवण्यापासून केवढा त्रास. आवरून शाळेत ढकलणं ही केवढी कटकट; पण आता पोरं वेळेआधीच शाळेत पळायची. सगळे अचंबित झालेले.<br />
तिकडे हा वर्ग वगळता सगळी शाळाही चकित झालेली. शिक्षक तर उलटेपालटेच! इतर वर्गातली मुलं विचारू लागली ः "आम्हाला असं का नाही?'<br />
तांबोळी बाई समजूत घालायच्या : "तुम्ही पुढं त्या वर्गात जाणारच आहात.'<br />
टीचर-रूममध्ये शिक्षक म्हणायचे : "ते नकाशे वगैरे ठीक आहे; पण "साहेबां'नी अजून गणिताला हात घातलेला नाहीए. तेव्हा कळेल मजा.'<br />
शास्त्राचे सर म्हणायचे : "आणि फिजिक्स? फ्या फ्या उडेल तिथं.'<br />
असं म्हणून ते सगळं फ्या फ्या हसायचे! दादा हे सगळं ऐकायचा आणि तोही सौम्यपणं हसायचा. म्हणायचा ः "बघू. जमेल तसं.'<br />
पण त्यानं एव्हाना मुलांना मैदानात नेऊन भूमिती शिकवायला सुरवात केली होतीच आणि भूमिती वेगळी कशाला, फिजिक्सही होतंच. जे विषय असतील ते होतेच. झाडावर चढून दोन लहान-मोठे दगड उल्हासदादानं मुलांना खाली टाकायला लावले. वजनात फरक असून ते दगड एकदम रप्पकन खाली आपटले. यावरून गुरुत्वाकर्षणाचा भाग त्यानं मुलांना सांगितला. एका मुलाला जमिनीवर समांतर दगड फेकायला सांगितला. शेवटी शेवटी तो हळूहळू खाली आला. मुलानं दिलेली शक्ती संपल्यावर गुरुत्वाकर्षण त्याला कसं खेचून घेतं, हे सांगितलं. त्यावरून मुलं "न्यूटनचा नियम' शिकली. गावातल्या विहिरीवरच्या रहाटगाडग्यावर "पुली' किंवा "कप्पी'चा भाग ती शिकली.<br />
जमिनीत एक खांब रोवला. एक दोरी बांधून एका मुलानं हातातल्या काठीनं मातीत वर्तुळ काढलं. त्यातून त्यांना त्रिज्या कळली, व्यास कळला. अशी अनेक वर्तुळं काढून त्याचं डिझाइन तयार केलं; मग गावात कुठं कुठं वर्तुळं दिसतात, हा प्रश्न दादाने टाकला. चष्मा, सायकलचं, बैलगाडीचं चाक, ताट-वाटी अशी मोठीच यादी तयार झाली! दोन मुलींनी फुगडी खेळली आणि तेही वर्तुळ दाखवून सगळ्यांची दाद घेतली. मग चौकानाची (पुस्तक, घर वगैरे) उदाहरणं... असंही बरंच झालं.<br />
<br />
शंकूचा आकार सांगितला. खाली एक वर्तुळ, वर एक बिंदू...यांना जोडणारा आकार. मुलांना सापडता सापडेना. दादानं हसून एका दिशेनं बोट दाखवलं. मुलांना कळेचना. मग कोणीतरी ओरडलं, "अरे, देऊळ!'<br />
देवळाचा शिखराचा भाग, खरंच की! शंकूच तो! सगळे "देऊळ, देऊळ' करून नाचू लागले. मग देवळात जाऊन घंटेमध्ये गोल पाहिला, शंकराच्या पिंडीत दंडगोल पाहिला आणि धान्य साठवायच्या कणगीतही कुणाला दंडगोल त्याच वेळी सापडला. सगळी मुलं दाहीदिशा दौडत होती आणि मिळालेली माहिती, सुचलेला विचार घेऊन दादाकडं परतत होती.<br />
सगळ्या शाळेचे, म्हणजे इतर शिक्षकांचे डोळे लागले होते ते, हे गणित कसं शिकवतात याकडं. दादानं पोरांची एक मीटिंग घेतली. वेशीबाहेरच्या पारावर. सांगितलं की - "आपल्याला व्यापार करायचाय.' मुलांना काही कळेना. मग दादानं सांगितलं ः "शेतकऱ्याकडून काहीतरी विकत घ्यायचं आणि ज्याला गरज आहे त्याला विचारायचं.'<br />
काय विकता येईल? धान्य? भाजीपाला? की फळळ? धान्य हा पर्याय सर्वांनी निवडला. ती सगळी शेतकऱ्यांचीच मुलं होती. धंद्याला लागतं भांडवल; पण ते आपल्याजवळ नाही; मग आपापल्या आई-वडिलांकडून पाच पाच किलो गहू उसना आणायचा...वगैरे.<br />
मुलांनी अनेक ठिकाणी जाऊन पाहणी केली. व्यापारी शेतकऱ्याला कुठला भाव देताहेत ते काढलं. बाजाराच्या दिवशी बाजारात जाऊन गव्हाचा काय भाव आहे, ते काढलं. परत झाडाखाली "बिझनेस मीटिंग'! शेतकऱ्याकडून थोडं जास्त भावानं धान्य घ्यायचं आणि बाजारभावापेक्षा कमी दरानं विकायचं. झालं. वानरसेना कामाला लागली. घराघरांतून धान्य आलं. हिशेब ठेवायला मुलं चोख होती. विक्री सुरू झाली. जाहिरात करायला मुलं बाजारभर ओरडत होती. कमी दरात तेवढाच चांगला माल म्हटल्यावर हां हां म्हणता त्यांचं धान्य संपून गेलं. परत हिशेबाची मीटिंग. पाच पाच किलोचे पैसे घरोघर पोचवण्यात आले. घरचे चकित. त्यांनी पोरांच्या हौसेपायी धान्य देऊन टाकलं होतं. वडिलांनी मुलाला विचारलं ः "हे जास्त पैसे आहेत.'<br />
तो म्हणाला : "असू द्यात. तुम्ही आमचे भागीदार आहात.'<br />
आईनं पुढं येऊन पोराला जवळ ओढलं. थोपटत म्हणाली : "वा रं, माझा छोटा वेपारी.'<br />
तरीही पैसे उरलेच. मग मुलांनी दर आठवड्याला व्यापार केला. कधी धान्याचा, कधी कडधान्याचा, कधी पेरूचा, कधी आंब्याचाही. तांबोळी बाईंची परवानगी काढली आणि त्यांनी त्या पैशातून शाळेच्या छपराची दुरुस्ती केली. शाळेला रंग लावला. रंग लावायला सगळी शाळा सहभागी. इवलेसे हातही इवल्या ब्रशांनी त्यांची शाळा रंगवत होते. मग त्यानंतर त्यांनी सर्वत्र चित्रंही काढली आणि अखेरीस ती शाळा मुलांची शाळा झाली.<br />
परीक्षेला महिना राहिला. दादानं सांगितलं आता त्यांना : "पाहिजे तो अभ्यास करायचा.'<br />
मुलं गोंधळली. म्हणाली :"परत तो पुस्तकी अभ्यास?'<br />
दादा म्हणाला : "आपण मजा करता करता तो केलाच आहे, आता फक्त त्याची उजळणी.'<br />
हां हां म्हणता पोरांनी तोही अभ्यास करून टाकला. परीक्षेत सगळे पास झाले. सगळ्या पोरांना दु:ख झालं. आता शाळा संपली! दादाचा सहवास संपला. सर्व शाळेनं उत्साहानं उल्हासदादाचा सत्कार समारंभ केला. त्यात ही खंत पोरांनी बोलून दाखवली. दादा म्हणाला ः "तुम्ही जाल तिथं हे "बी' घेऊन जा आणि रुजवा!'<br />
तांबोळी बाईंना काळजी पडली. उल्हासदादा राहतोय की जातोय... पण त्याचा उलगडा दादानंही केला नाही.<br />
काही मुलं पुढं शिकणार नव्हती. शहरात जाऊन राहण्याइतके पैसे त्यांच्या पालकांकडं नव्हते. ते शेतीतच लागणार होते. मग त्यांनी ठरवलं की, दादाला मदत म्हणून ते दिवसातला काही वेळ शाळेत येत राहतील.<br />
आता या गोष्टीचा शेवट काय करू या ?<br />
उल्हासदादानं सर्वांना त्याच्या प्रयोगात ओढलं. ती शाळा वेगळीच शाळा झाली. तांबोळी बाई रिटायर होणार होत्या. त्यांनी दादाकडं सूत्रं सोपवली.<br />
नको, हा अपेक्षित शेवट आहे.<br />
मग जरा रोमॅंटिक?<br />
दादाला शोधत शोधत एक तरुण मुलगी आली आणि ती त्याच्या गळ्यात पडली. काही तरी वेगळं करण्यासाठी कुणालाही न सांगताच तो घरातून बाहेर पडला होता. त्याच्या या मैत्रिणीलाही न सांगता. मग काय? दादा गेला तिच्या बरोबर?<br />
नको नको!<br />
बरं.. सनसनाटी शेवट करू या ?<br />
त्याला शोधत पोलिस येतात. हा सापडल्यावर त्याला बेड्या घालतात. कारण हा गंभीर गुन्हा करून फरार झालेला असतो; पण इतका प्रगल्भ कोवळ्या मनाचा माणूस असं करू शकेल? तर दुसऱ्याला वाचवायला त्यानं गुन्हा अंगावर घेतला असेल का? पण मग तो फरार का झाला? शिक्षेला सामोरं जायचं सरळ! की त्यापूर्वी काही तरी चांगलं करावेसं वाटलं म्हणून फरार होऊन तो या शाळेत आला?<br />
डोकं चालेनासं झालं.<br />
काही का होईना शेवट. त्या मुलांना जे मिळायचं, ते मिळालं ना. ते जगण्यातली कला शिकले ते पुरेसं नाही का? इतर शिक्षकांपैकी काहींचे तरी डोळे उघडले असतील आणि ते मुलांसमवेत शिक्षण देत-घेत असतील...<br />
कदाचित दादाच्या वर्गातल्या दहा-पाच मुलांनी शिक्षण पुरं करून अशी शाळा काढली असेल तर...? आणि तीही अधिक दुर्गम खेड्यात. तर...?<br />
मग हा कसा वाटतो शेवट?<br />
शेवट?<br />
अहो, ही तर आता कुठं छान सुरवात आहे!!<br />
<div><br />
</div></div>Sunil Patkarhttp://www.blogger.com/profile/06649846677906056713noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8668718305474413168.post-33034442954274402011-01-05T08:14:00.001-08:002011-01-05T08:17:03.151-08:00मुंबई-गोवा महामार्गावर अपघातांचे प्रमाण घटलेमुंबई-गोवा महामार्गावर इंदापूर ते पोलादपूर या दरम्यान 2009 या वर्षीच्या तुलनेत 2010 मध्ये अपघातांचे प्रमाण कमी झाल्याचे दिसून आले आहे. महामार्ग पोलिस विभागाच्या आकडेवारीनुसार 2010 मध्ये एकूण 298 अपघात झाले असून या अपघातांमध्ये 69 प्रवाशांना आपले प्राण गमवावे लागले आहेत. 2009 मध्ये या मार्गावर 379 अपघातांमध्ये 100 जणांना प्राण गमवावे लागले होते. दोन वर्षांमध्ये या मार्गावर अपघातांचे प्रमाण घटत असल्याचे दिसून येत आहे.<br />
<br />
मुंबई-गोवा महामार्गाचे चौपदरीकरण हा अनेक वर्ष रेंगाळलेला विषय राहिला आहे. अपघातांच्या या आकडेवारीवरून चौपदरीकरणाची गरज लक्षात येते. अतिवेग, मद्य पिऊन वाहन चालविणे, रस्त्याच्या परिस्थितीकडे दुर्लक्ष, वाहतुकीचे नियम न पाळणे, ओव्हरटेक अशी अनेक कारणे अपघातांसाठी आहेत.<br />
मुंबई-गोवा महामार्गावर इंदापूर ते पोलादपूर हा महामार्गाचा भाग महाड वाहतूक पोलिस विभागाकडे येतो. या दरम्यान 2010 मध्ये 298 अपघात झाले. प्राणांतिक अपघातांची संख्या 51 आहे. गंभीर अपघातांची संख्या 69 आहे, तर 57 किरकोळ अपघात या मार्गावर झाले. 31 अपघातांमध्ये कोणालाही दुखापत झाली नाही. सर्व अपघातांमध्ये 436 जण जखमी झाले. इंदापूर ते पोलादपूर दरम्यान महामार्ग विभागाने अपघात क्षेत्राच्या ठिकाणी मोठ्या प्रमाणात रुंदीकरण केले आहे. पांढऱ्या रंगाच्या रेडिअम पट्ट्यांचा वापर, पोलिसांकडून अपघातांच्या ठिकाणी नामनिर्देशक फलकही लावून जागृती करण्यात आली आहे. महाड येथील विसावा कॉर्नर या मृत्यूचा सापळा असलेल्या ठिकाणी रुंदीकरण, सुरक्षिततेसाठी पिंप लावणे, तसेच रेडियमचे दिशादर्शक फलक लावण्यात आले आहेत. अशा विविध योजनांमुळे अपघातांचे प्रमाण घटत असल्याचे दिसून येत आहे. महामार्ग पोलिसांनी वाहतुकीचे नियम न पाळणाऱ्यांवर मागील वर्षी धडक कारवाई केली. यामुळेही अपघातांवर नियंत्रण मिळविणे सोपे गेले आहे. पोलिसांनी 7 हजार 868 वाहनांवर कारवाई करून त्यांच्याकडून 8 लाख 9 हजार 300 रुपयांची दंडवसुली करून सरकारी तिजोरीत भर टाकली आहे.<br />
<div><br />
</div>Sunil Patkarhttp://www.blogger.com/profile/06649846677906056713noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8668718305474413168.post-13615900543145009392010-12-20T03:04:00.001-08:002010-12-20T03:20:29.240-08:00ए.सी.....ते शी.शी....शाळेला चाललो आम्ही<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><span class="Apple-style-span" style="color: red;">शिक्षणापासून कोणीही वंचीत राहू नये यासाठी सरकारने वाडीवाडीवर शाळा सुरु केल्या.सक्तिच्या शिक्षणाचा कायदाही केला आहे.ज्या देशात श्रीमंतांची मुले ए.सी.शाळेमध्ये शिकतात, त्याच देशात ग्रामीण भागात मात्र शिक्षणासाठी मुलांची फरफट होत आहे</span><br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1bieklLNaFgLU4_CLhXSKni_F33qr_MGkCEjTyT8JG1aCtq7HmbuRaoHa2LnfNnM3MDo7qtDn8BAqOhSO5uboPkDMzf8kt7vOB7q1vpP4blkQYZA4hpVrUunFgbrrvMheYsg3EiniyCM/s1600/DSCN2588.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><span class="Apple-style-span" style="color: red;"><img border="0" height="170" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1bieklLNaFgLU4_CLhXSKni_F33qr_MGkCEjTyT8JG1aCtq7HmbuRaoHa2LnfNnM3MDo7qtDn8BAqOhSO5uboPkDMzf8kt7vOB7q1vpP4blkQYZA4hpVrUunFgbrrvMheYsg3EiniyCM/s320/DSCN2588.jpg" width="320" /></span></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span class="Apple-style-span" style="font-size: small;"><span class="Apple-style-span" style="color: red;">प्राथमिक शाळा</span></span></td></tr>
</tbody></table><span class="Apple-style-span" style="color: red;"><br />
</span><br />
<span class="Apple-style-span" style="color: red;">.वापरात नसलेली बक-यांची गलिच्छ शेड ..त्यामध्ये भरणारी प्राथमिक शाळा..शिक्षण व्यवस्थेत भरडणारी मुलं ..आणि त्यांचं भवितव्य घडविणारा तुटलेला फळा ..हि विदारक स्थिती महासत्ताक बनू पाहणा-या भारतात आजही आहे</span><br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEheKsAXkRCYX5GGrbKauzVgVZ9sS2G1NVOBwhJElkt1nxdsWuP44A9L7SiBrqOGbyVW2MsaPxKZA2wWXF5awynKAkRhqR2t8-qADj5wHWXpccOKPrYS4AVz2TWLAmWLSGMg01CpjnuXAHU/s1600/DSCN2594.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><span class="Apple-style-span" style="color: red;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEheKsAXkRCYX5GGrbKauzVgVZ9sS2G1NVOBwhJElkt1nxdsWuP44A9L7SiBrqOGbyVW2MsaPxKZA2wWXF5awynKAkRhqR2t8-qADj5wHWXpccOKPrYS4AVz2TWLAmWLSGMg01CpjnuXAHU/s320/DSCN2594.jpg" width="320" /></span></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span class="Apple-style-span" style="font-size: small;"><span class="Apple-style-span" style="color: red;">विद्यार्थी</span></span></td></tr>
</tbody></table><span class="Apple-style-span" style="color: red;">.</span><br />
<span class="Apple-style-span" style="color: red;">महाड तालुक्यातील पारवाडी-आदिवासी वाडीवरील हे चित्र ..असे चित्र असल्यावर शाळेला चाललो आम्ही असे मुले आवडीने म्हणतील का ?.पारवाडी-आदिवासी वाडी येथे मोठ्या प्रमाणात विद्यार्थी आहेत.येथील विद्यार्थ्यांची नावे पारवाडी येथील शाळेत दाखल करण्यात आली होती.परंतु ही शाळा या लहान विद्यार्थ्यांसाठी दूर असल्यांने आदिवासी विद्यार्थ्यांची शाळेत गळती होत असे,शिक्षणापासून कोणीही वंचीत राहू नये यासाठी या साठी जिल्हापरिषदेने पारवाडी-आदिवासी वाडीवर नवी शाळा सुरु केली.</span><br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwXDkg-VKdHXaDibhZIDJGwmr73Ht1EAFkX1DIIA2rUIJB2WEtBGw2zaEIb_DQnaegp-vEoPFUiDz9W705CNhFpqZZJzqlqJnO2nWIkh-GbhkjddxODwSr0aJ-4nnbzyPIsH2kZM-VlnE/s1600/DSCN2589.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><span class="Apple-style-span" style="color: red;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwXDkg-VKdHXaDibhZIDJGwmr73Ht1EAFkX1DIIA2rUIJB2WEtBGw2zaEIb_DQnaegp-vEoPFUiDz9W705CNhFpqZZJzqlqJnO2nWIkh-GbhkjddxODwSr0aJ-4nnbzyPIsH2kZM-VlnE/s320/DSCN2589.jpg" width="276" /></span></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span class="Apple-style-span" style="color: red; font-size: small;">दरवाज्यावर लिहिलेले शाळेचे नाव <span class="Apple-style-span" style="font-size: 13px;"><span class="Apple-style-span" style="font-size: small;"> </span></span></span></td></tr>
</tbody></table><span class="Apple-style-span" style="color: red;"><br />
</span><br />
<span class="Apple-style-span" style="color: red;">पहिली-दुसरीच्या वर्गात सध्या ३७ विद्यार्थी शिक्षण घेत आहेत.त्यांना शिकविण्यासाठी चांगला पगार असणारे २ शिक्षक आहेत.जिल्हापरिषदेने नवी शाळा सुरु केली पण पुढे काय ? आज या मुलांची अक्षरश: चेष्टाच चालविली आहे.वाडीवर बचत गटाची वापरात नसलेली बक-यांची गलिच्छ शेड आहे ,शेडमध्ये गुरांची विष्ठा पडलेली ,अत्यंत अस्वच्छता अशा वातावरणात विद्यार्थ्यांना अध्यापन कसे मिळणार ?.शिकण्याचा फळा तुतलेला आहे.तो भिंतीला टेकून ठेवलेला दिसला.नविन आणावा..जुना दुरुस्त करावा अशी मानसिकता चांगला पगार घेणा-या येथील शिक्षकांची नाही</span><br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnkxK6sExe6srHt5bGCPIQVxGkFovCULHWwqsgVl2GnJdbCgM9lEipg3cQfk6nhpGNfiIALAjInU7bu3OahbQARzVRhqoZWFmRC9emw0NQqPNDmE96oJmHzU3I15cUqwtbzG7xX6o1arU/s1600/DSCN2595.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><span class="Apple-style-span" style="color: red;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnkxK6sExe6srHt5bGCPIQVxGkFovCULHWwqsgVl2GnJdbCgM9lEipg3cQfk6nhpGNfiIALAjInU7bu3OahbQARzVRhqoZWFmRC9emw0NQqPNDmE96oJmHzU3I15cUqwtbzG7xX6o1arU/s320/DSCN2595.jpg" width="293" /></span></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span class="Apple-style-span" style="font-size: small;"><span class="Apple-style-span" style="color: red;">तुटलेला फळा</span></span></td></tr>
</tbody></table><span class="Apple-style-span" style="color: red;">.</span><br />
<span class="Apple-style-span" style="color: red;">शेडची केव्हांही पडेल अशी भिंत आहे त्यावर पाढे ,अद्याक्षरे,महिने लिहिलेले आहेत.नव्या इमारतीचा प्रस्ताव मंजूर नसल्याने शाळेला इमारत नाही.शाळेबाबत एवढी अनास्था आहे कि २०० रु .सधा नामफलकही शाळेला नाही.शेडच्या जून्या गंजलेल्या दरवाज्यावर खडूने शाळेचे नाव लिहिलेले आहे.करोडो रुपयांचे डिजिटल बोर्ड आपल्या वाढदिवसाला लावाणा-या लोकप्रतिनिधींना ही बाब लक्षात येऊ नये हे दुर्दैव !.शाळेत साधे कपाट नाही.शाळेतील सर्व मुले आदिवासी त्यांची नावे शिधापत्रींकावर नाहीत त्यामुळे त्यांना आदिवासी शिष्यवृत्तीचा लाभ घेता येत नाही.स्थलांतरामुळे उपस्थितीही कमी आहे.</span><br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgq5klVQ7UmnZqnBWcSDDaoABrBacCdK459yWS7JyVDN-cHBDONesJlpGyOfoiJ-HL0dZvlIlnzZQweNdtNGCF8qmf5FCZr6EdD75InLAZIbK29sTCu8D36etxVbMDWiEQaBFcwb1sKFAE/s1600/DSCN2590.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><span class="Apple-style-span" style="color: red;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgq5klVQ7UmnZqnBWcSDDaoABrBacCdK459yWS7JyVDN-cHBDONesJlpGyOfoiJ-HL0dZvlIlnzZQweNdtNGCF8qmf5FCZr6EdD75InLAZIbK29sTCu8D36etxVbMDWiEQaBFcwb1sKFAE/s200/DSCN2590.jpg" width="198" /></span></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span class="Apple-style-span" style="font-size: small;"><span class="Apple-style-span" style="color: red;"><span></span>भिंतीवरील अद्याक्षरे</span></span></td></tr>
</tbody></table><span class="Apple-style-span" style="color: red;"><br />
</span><br />
<span class="Apple-style-span" style="color: red;">शासन प्रत्येक सरकारी शाळांना अनुदान देते.नामफलक,फळा ई.खर्च यातून सहज भागवता येतो परंतु येथे तसे दिसत नाही.शिक्षण विषयक माहितीपत्रके ,भित्तिपत्रके शाळेत लावलेली नाहीत विद्यार्थी आहेत पण इमारत नाही...शिक्षक आहेत पण शाळेविषयी आसक्ती नाही अशी स्थिती या शाळेची आहे.एका बाजूला ए.सी. तर दुसरीकडे शी.शी.. एका बाजूला टोलेजंगी इमारती तर दुसरीकडे पडीक बकरी शेड. २१ व्या शतकाकडे जाणा-या आपल्या देशाला हे चित्र शोभनीय नाही.</span>Sunil Patkarhttp://www.blogger.com/profile/06649846677906056713noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8668718305474413168.post-85226995964056795062010-12-18T07:46:00.001-08:002010-12-18T07:57:07.298-08:00प्रगतीच्या वाटेवर -अशीही एक आदिवासीवाडी<span class="Apple-style-span" style="color: blue;"><b>प्रगतीच्या वाटेवर -अशीही एक आदिवासीवाडी</b></span><br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKV-o_-BOjbCEUSkCAx08KNUhf3xZSjOpz8aYMQEBuRwxDnVXiIiwWsI-QpmINedSZ8ka6eQoo3jAXboSBabUtwkomg5SdGED_-n9elGqopMQqQL871RJ-9E82lC36-IvA17Ebf8LyCVY/s1600/DSCN2566.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="203" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKV-o_-BOjbCEUSkCAx08KNUhf3xZSjOpz8aYMQEBuRwxDnVXiIiwWsI-QpmINedSZ8ka6eQoo3jAXboSBabUtwkomg5SdGED_-n9elGqopMQqQL871RJ-9E82lC36-IvA17Ebf8LyCVY/s320/DSCN2566.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span class="Apple-style-span" style="color: blue;">आदिवासींची अतिशय चांगली घरे </span></td></tr>
</tbody></table><span class="Apple-style-span" style="color: #f6b26b;">आदिवासी समाज म्हटला कि व्यसनांध ...अज्ञानी ..अंधश्रध्दाळू अशी अनेक बिरुदावली त्यांच्या मागे लावली जातात,सरकारने कितीहि योजना यांच्या्साठी राबविल्या तरी हा समाज सुधारणार नाही अशी धारणा प्रशासन आणि लोकप्रतिनिधीनीही करून घेतलेली आहे .परंतु हा समज खोटा ठरवत सर्वांपुढे आदर्श ठेवलाय तो एकलव्य आदिवासीवाडीने .</span><br />
<span class="Apple-style-span" style="color: #f6b26b;"><br />
</span><br />
<span class="Apple-style-span" style="color: #f6b26b;">रत्नागिरी जिल्ह्यातील मंडणगड तालुक्यातील लाटवण ग्रामपंचायतीच्या हद्दीमध्ये ही आदिवासीवाडी येते.रायगड व रत्नागिरी जिल्ह्याच्या वेशीवर असलेल्या या एकलव्य आदिवासीवाडीने प्रगतीच्या वाटेवर आदिवासी समाजही मागे नाही हे दाखवून दिले आहे.येथिल आदिवासींची घरे ,स्त्री ,पुरुष व मुलांचे राहणीमान ,त्यांचे आर्थिक व सामाजिक योगदान, शिक्षणाविषयीची आस्था सारे काही वाखाणण्याजोगे आहे.</span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><span class="Apple-style-span" style="color: #f6b26b;">महाड -दापोली मार्गावर लाटवण गावाजवळ ही वाडी आहे,वाडीवर आदिवासी समाजाची २८ घरे आहेत. आदिवासींची घरे म्हणजे झोपडी ,कुडामेढीची ..परंतु .येथिल आदिवासींची घरे इतरांच्या घरांसारखी आहेत.जांभा दगड वापरून उत्तम बांधकाम केलेली घरे . दारे-खिडक्या असलेली ,स्वच्छ सारवलेली अंगणे ,अतिशय चांगली घरे या वाडीवर पहावयाला मिळतात.बहुसंख्य आदिवासीच्या घरी टि.व्ही आहेत.घरावर डिश अँटिना आहेत.फोन आहेत.बहुसंख्य आदिवासीना घरकुल योजनेचा लाभही मिळालेला आहे.सर्व गृह्पयोगी वस्तुंनी सजलेली घरे यथील आर्थिक स्तर दाखवितात .याचे मुळ कारण म्हणजे कामावलेला पैस गुंतविणे.जुनी मंडळी सोडली तर वाडीवर व्यसनाचे प्रमाण नगण्य आहे. अनेकांची बँकेत खाती आहेत,मासेमारी ,लाकूड्तोड ,बागकाम व मोलमजूरी हा त्यांचा पारंपारिक व्यवसाय त्यांनी जोपासला आहे.काही जण गवंडीकाम शिकले असल्यांने घरे बांधून देण्याची कामेही ते करतात.त्यामुळे त्यांच्या हाती पैसा आला आहे.वाडीवर दोघांकडे मोटारसायकलही आहेत</span>.<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUjWfiKoiB27thwSOxcrnmzk99w8cm3ni03ygdEbqEKlelIC-4VOo-ft88dFIwNqsvPumxNCRS6OeuXXEhvkRDv5xLnm2takkulBlV2nP1U85MhAnzpxu-JYvKiKpx-YzUuJs9N6YYytw/s1600/DSCN2567.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="195" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUjWfiKoiB27thwSOxcrnmzk99w8cm3ni03ygdEbqEKlelIC-4VOo-ft88dFIwNqsvPumxNCRS6OeuXXEhvkRDv5xLnm2takkulBlV2nP1U85MhAnzpxu-JYvKiKpx-YzUuJs9N6YYytw/s320/DSCN2567.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span class="Apple-style-span" style="color: red;"> एकलव्य आदिवासीवाडी</span></td></tr>
</tbody></table><span class="Apple-style-span" style="color: #6fa8dc;">एकलव्य वाडीवर आदिवासी वस्ती ७०-८० वर्षांपासून आहे.स्थानिक मंडळ घरटी २० रु.काढून बचत करतात.अडीनडीला हा पैसा वापरला जातो.वाडीवर ५० लहानमोठी मुले आहेत.परंतु सर्व शाळेत जातात.येथील शैक्षणिक स्तरही उंचावत आहे.संदीप घोगरेकर हा तरूण नुकताच डि.एड झाला आहे तर मोहन जाधव हा महाविद्यालयात शिकत आहे.अन्य मुले आश्रमशाळेत शिकतात.वाडीचा स्वतंत्र क्रिकेट संघ आहे , ४ जानेवारीला डोंगरदेवीची पूजा व उत्सव सर्व समाज एकत्र साजरा करतो.स्त्रीया पाचवारी साडी नेसतात.एका महिलेने सरपंचपदही भुषविले आहे.आदिवासीं मधील हा बदल वाखाणण्याजोगा आहे.आदिवासी समाज इतर समाजा बरोबर प्रगतीच्या वाटेवर येतोय याचे उत्तम उदाहरण म्हणून एकलव्य आदिवासीवाडीकडे पाहता येईल.</span>Sunil Patkarhttp://www.blogger.com/profile/06649846677906056713noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8668718305474413168.post-64196456616181918522010-12-07T09:20:00.001-08:002010-12-07T09:21:08.376-08:00गाण्याचा पत्ता लिहून घ्यागाणं कोठे असतं ?<br />
फूलपाखरू फुलावरी बसतं,<br />
गाणं तिथे असतं !<br />
<br />
तान्हुल्या बाळासारखं<br />
उगीच आपलं मन हसतं<br />
गाणं तिथे असतं !<br />
<br />
दातओठ खाऊन कधी गाणं मिळत नाही,<br />
हावरं हावरं धावून कधी गाणं मिळत नाही !<br />
<br />
गाणं कुठे मिळतं ?<br />
<br />
टपटप थेंब जिथे फुलं होतात,<br />
हिरवी पानं खेळवणारी मुलं होतात,<br />
झाडांच्या मुळांकडे<br />
कोवळं पाणी वळतं<br />
गाणं तिथे मिळतं !<br />
<br />
माझं नसतं,<br />
तुझं नसतं,<br />
पाठीवरचं ओझं नसतं !<br />
<br />
मन जेव्हा मोरासारखं आनंदाने<br />
नाचत नाचत झुलू लागतं<br />
आपण काहिच करीत नाही<br />
गाणं तेव्हा आपोआप फुलू लागतं !<br />
<br />
मंगेश पाडगावकरSunil Patkarhttp://www.blogger.com/profile/06649846677906056713noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8668718305474413168.post-51379186922113671682010-12-07T09:15:00.001-08:002010-12-07T09:24:36.083-08:00अल्पसंख्याक विद्यार्थ्यांसाठीअल्पसंख्याक समाजातील बेरोजगार व होतकरू तरुण-तरुणींसाठी व्यवसायाभिमुख शिक्षणाच्या संधी देऊन त्यांना रोजगारक्षम बनविण्यासाठी अल्पसंख्याक विकास विभागाने प्रशिक्षण कार्यक्रम राबविण्यास सुरुवात केली आहे. महाराष्ट्र राज्य तंत्रशिक्षण मंडळ, मुक्त विद्यापीठ व तंत्रशास्त्र शिक्षण संचालनालयाच्या मान्यतेने राबविण्यात येणा-या अभ्यासक्रमाचे शिक्षण घेणारे विद्यार्थी या योजनेसाठी पात्र ठरणार आहेत.<br />
<br />
अल्पसंख्याक समाजाला या योजनेचा लाभ त्यांना घेता येईल. तंत्रनिकेतन, अभियांत्रिकी महाविद्यालय यामध्ये निरंतर प्रशिक्षण योजनेंतर्गत विविध अभ्यासक्रम शिकविले जातात; तसेच राज्य तंत्रशिक्षण मंडळ व मुक्त विद्यापीठ यांच्यामार्फत विविध तांत्रिक अभ्यासक्रम राबविले जातात. या अभ्यासक्रमांचे शिक्षण घेणारे अल्पसंख्याक विद्यार्थी; तसेच सरकारी औद्योगिक प्रशिक्षण संस्थेतील (आयटीआय) अल्पसंख्याक विद्यार्थी या योजनेस पात्र असतील. 31 मार्च 2011 पर्यंत जे विद्यार्थी या संस्थांमध्ये शिक्षण घेत आहेत, त्यांची यादी त्या त्या संस्थांनी तंत्रशिक्षण संचालनालयाकडे पाठवायची आहे. योजना मुस्लिम, बौद्ध, ख्रिश्चन, जैन, शीख व पारशी या अल्पसंख्याक विद्यार्थ्यांसाठी आहे.<br />
<br />
विद्यार्थ्यांची निवड दहावीच्या गुणांवर केली जाणार आहे. तांत्रिक अभ्यासक्रमांमध्ये प्रशिक्षण घेणाअल्पसंख्याक समाजातील बेरोजगार व होतकरू तरुण-तरुणींसाठी व्यवसायाभिमुख शिक्षणाच्या संधी देऊन त्यांना रोजगारक्षम बनविण्यासाठी अल्पसंख्याक विकास विभागाने प्रशिक्षण कार्यक्रम राबविण्यास सुरुवात केली आहे. महाराष्ट्र राज्य तंत्रशिक्षण मंडळ, मुक्त विद्यापीठ व तंत्रशास्त्र शिक्षण संचालनालयाच्या मान्यतेने राबविण्यात येणा-या अभ्यासक्रमाचे शिक्षण घेणारे विद्यार्थी या योजनेसाठी पात्र ठरणार आहेत.<br />
<br />
तंत्रनिकेतन, अभियांत्रिकी महाविद्यालय यामध्ये निरंतर प्रशिक्षण योजनेंतर्गत विविध अभ्यासक्रम शिकविले जातात; तसेच राज्य तंत्रशिक्षण मंडळ व मुक्त विद्यापीठ यांच्यामार्फत विविध तांत्रिक अभ्यासक्रम राबविले जातात. या अभ्यासक्रमांचे शिक्षण घेणारे अल्पसंख्याक विद्यार्थी; तसेच सरकारी औद्योगिक प्रशिक्षण संस्थेतील (आयटीआय) अल्पसंख्याक विद्यार्थी या योजनेस पात्र असतील. 31 मार्च 2011 पर्यंत जे विद्यार्थी या संस्थांमध्ये शिक्षण घेत आहेत, त्यांची यादी त्या त्या संस्थांनी तंत्रशिक्षण संचालनालयाकडे पाठवायची आहे. योजना मुस्लिम, बौद्ध, ख्रिश्चन, जैन, शीख व पारशी या अल्पसंख्याक विद्यार्थ्यांसाठी आहे.<br />
<br />
विद्यार्थ्यांची निवड दहावीच्या गुणांवर केली जाणार आहे. तांत्रिक अभ्यासक्रमांमध्ये प्रशिक्षण घेणा-या विद्यार्थ्यांना त्यांनी भरलेली प्रशिक्षण शुल्काची रक्कम किंवा चार हजार रुपये यापैकी जी रक्कम कमी असेल ती रक्कम सरकारकडून दिली जाईल. ज्या विद्यार्थ्यांना या योजनेचा लाभ घ्यायचा आहे, त्यांचे वार्षिक उत्पन्न अडीच लाखांपेक्षा कमी असणे आवश्यक आहे. 30 टक्के जागा या मुलींसाठी राखीव आहेत. विद्यार्थ्यांची निवड तंत्रशास्त्र संचालनालय करणार आहे. राज्यातील अल्पसंख्याक समाजातील विद्यार्थ्यांना सरकारी आयटीआयमधून अल्प मुदतीचे व्यावसायिक प्रशिक्षण घेण्याकरताही सरकार अनुदान देणार आहे. यासाठी मॉड्युलर एम्प्लॉएबल स्कीममधून शिकणाऱ्या पाच हजार विद्यार्थ्यांना योजनेचा लाभ दिला जाईल. प्रशिक्षण शुल्क तसेच परीक्षा फी प्रत्येक विद्यार्थ्यासाठी दीड हजार रुपये व प्रशिक्षण पूर्ण केलेल्या विद्यार्थ्यासाठी दोन हजार रुपये किमतीचे टुल किट दिले जाईल विद्यार्थ्यांना त्यांनी भरलेली प्रशिक्षण शुल्काची रक्कम किंवा चार हजार रुपये यापैकी जी रक्कम कमी असेल ती रक्कम सरकारकडून दिली जाईल. ज्या विद्यार्थ्यांना या योजनेचा लाभ घ्यायचा आहे, त्यांचे वार्षिक उत्पन्न अडीच लाखांपेक्षा कमी असणे आवश्यक आहे. 30 टक्के जागा या मुलींसाठी राखीव आहेत. विद्यार्थ्यांची निवड तंत्रशास्त्र संचालनालय करणार आहे. राज्यातील अल्पसंख्याक समाजातील विद्यार्थ्यांना सरकारी आयटीआयमधून अल्प मुदतीचे व्यावसायिक प्रशिक्षण घेण्याकरताही सरकार अनुदान देणार आहे. यासाठी मॉड्युलर एम्प्लॉएबल स्कीममधून शिकणाऱ्या पाच हजार विद्यार्थ्यांना योजनेचा लाभ दिला जाईल. प्रशिक्षण शुल्क तसेच परीक्षा फी प्रत्येक विद्यार्थ्यासाठी दीड हजार रुपये व प्रशिक्षण पूर्ण केलेल्या विद्यार्थ्यासाठी दोन हजार रुपये किमतीचे टुल किट दिले जाईलSunil Patkarhttp://www.blogger.com/profile/06649846677906056713noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8668718305474413168.post-51545342494738242422010-11-24T03:00:00.000-08:002010-11-24T03:00:37.495-08:00संधींचा लाभ घ्या<div class="deleteBody" style="color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: small;"><h2 class="postTitle" style="color: #666666;"><br />
</h2><div class="postBody" style="color: #777777;"><br />
युको बॅंक या सार्वजनिक क्षेत्रातील बॅंकेत 1050 प्रोबेशनरी ऑफिसर्सची भरती करण्यात येणार आहे. 30 नोव्हें. 2010 रोजीच्या तरुण/ तरुणींचे वय 21 ते 30 वर्षांदरम्यान आहे त्यांच्यासाठी यासाठीच्या शैक्षणिक पात्रतेमध्ये किमान 55 टक्के गुण मिळवून कोणत्याही मान्यताप्राप्त विद्यापीठाची कोणत्याही शाखेची पदवी असणे गरजेचे आहे. निवड प्रक्रियेमध्ये लेखी परीक्षा व मुलाखत असेल. लेखी परीक्षा 30 जाने. 2011 रोजी मुंबई येथे होणार असून, त्यामध्ये दोन पेपर्स असतील.<br />
<br />
पहिला पेपर पूर्णपणे ऑब्जेक्टिव्ह स्वरूपाचा असून, त्यात 135 मिनिटांत सामान्यज्ञान व कॉम्प्युटर ज्ञान (50 प्रश्न, 60 मार्क); इंग्रजी (50 प्रश्न, 50 मार्क), अंकगणित (50 प्रश्न, 60 मार्क) व बुद्धिमत्ता चाचणी (75 प्रश्न, 80 मार्क) या चार विषयांवर 225 प्रश्न सोडवावे लागतील. दुसरा पेपर एक तासाचा असेल ज्यात 20 मार्कांचे 5 प्रश्न आर्थिक घडामोडी व कम्युनिकेशन स्किल्स या विषयांवर असतील.<br />
<br />
या लेखी परीक्षेतून उत्तीर्ण विद्यार्थ्यांना मुलाखतीसाठी बोलावले जाईल व त्यातून अंतिम निवड केली जाईल. निवडलेल्या विद्यार्थ्यांना 22,188 रु. प्रतिमहा या वेतनावर प्रोबेशनरी ऑफिसर म्हणून सेवेत सामावून घेतले जाईल. प्रोबेशन दोन वर्षांचे असेल व त्यानंतर उमेदवाराची कार्यक्षमता बघून त्याला सेवेत कायम केले जाईल. अर्ज ऑनलाइन पद्धतीने बॅंकेच्या www.ucobank.com या संकेतस्थळावर 30 नोव्हेंबर 2010 पर्यंत भरता येतील. याआधी या संकेतस्थळावरून फी चलन डाऊनलोड करून घेऊन बॅंकेच्या कोणत्याही शाखेत या चलनाद्वारे 400 रु. (एससी/एसटीसाठी 50 रु.) भरणे आवश्यक आहे.<br />
<br />
कॉर्पोरेशन बॅंकेत 82 प्रोबेशनरी ऑफिसर्सची भरती<br />
कॉर्पोरेशन बॅंक या सार्वजनिक क्षेत्रातील बॅंकेत 82 प्रोबेशनरी ऑफिसर्सची भरती करण्यात येणार आहे. 1 नोव्हेंबर 2010 रोजी ज्या युवक/युवतींचे वय 20 ते 30 च्या दरम्यान असेल व जे कोणत्याही मान्यताप्राप्त विद्यापीठाची कोणत्याही शाखेची पदवी किमान 55 टक्के गुण मिळवून उत्तीर्ण झाले असतील अशा उमेदवारांना यासाठी अर्ज करता येईल.<br />
निवड प्रक्रियेमध्ये लेखी परीक्षा व मुलाखत यांचा समावेश असेल, लेखी परीक्षा दिनांक 16 जाने. 2011 रोजी मुंबई येथे होईल. लेखी परीक्षेत दोन पेपर्स असतील, ज्यातील पहिला पेपर पूर्णपणे ऑब्जेक्टिव्ह स्वरूपाचा व 300 मार्कांचा, अडीच तासांचा असेल, ज्यात बुद्धिमत्ता चाचणी व कॉम्प्युटर ज्ञान (60 मिनिटे, 100 प्रश्न, 17 मार्क), अंकगणित (30 मिनिटे, 50 प्रश्न, 75 मार्क), सामान्य ज्ञान (30 मिनिटे, 50 प्रश्न, 25 मार्क) व इंग्रजी (30 मिनिटे, 50 प्रश्न, 25 मार्क) या विषयांवर प्रश्न असतील. दुसरा पेपर एक तासाचा असेल ज्यात 20 मार्कांचे पाच प्रश्न सोडवावे लागतील.<br />
या लेखी परीक्षेतून उत्तीर्ण विद्यार्थ्यांना मुलाखतीला बोलावले जाईल. यातून निवडलेल्या उमेदवारांना 14500 - 25700 या वेतनश्रेणीमध्ये सामावून घेतले जाईल. या संधीसाठीचे अर्ज ऑनलाइन पद्धतीने बॅंकेच्या www.corpbank.in या संकेत स्थळावरील "करीअर्स' या लिंकवर जाऊन 30 नोव्हेंबर 2010 पर्यंत भरता येतील.<br />
या आधी कार्पोरेशन बॅंकेच्या कोणत्याही शाखेत जाऊन 300 रु. (एससी/एसटी साठी रु. 50) भरून चलन प्राप्त करून घ्यावे लागेल.<br />
<br />
सेंट्रल बॅंक ऑफ इंडियामध्ये 1163 क्लार्कची भरती<br />
सेंट्रल बॅंक ऑफ इंडिया या सार्वजनिक बॅंकेत 1163 क्लार्कच्या जागा भरण्यात येणार आहेत. 1 नोव्हेंबर 2010 रोजी ज्या युवक/युवतींचे वय 18 ते 28 वर्षांदरम्यान असेल व जे किमान 50 टक्के गुण मिळवून 12 वी उत्तीर्ण आहेत किंवा ज्यांच्याकडे कोणत्याही मान्यताप्राप्त विद्यापीठाची कोणत्याही शाखेची पदवी आहे असे युवक/युवती या संधीचा फायदा घेऊ शकतील.<br />
निवड प्रक्रियेमध्ये लेखी परीक्षा दि. 13 फेब्रुवारी 2011 रोजी मुंबई, पुणे व नागपूर या केंद्रांवर घेण्यात येईल. लेखी परीक्षेमध्ये दोन पेपर्स असतील. पहिला पेपर पूर्णपणे ऑब्जेक्टिव्ह स्वरूपाचा असेल ज्यामध्ये 95 मिनिटांत 200 प्रश्न सोडवावे लागतील. यामध्ये बुद्धिमत्ता चाचणी, इंग्रजी, अंकगणित व क्लेरिकल ऍप्टिट्यूड या विषयांवर 50 प्रश्न असतील, दुसरा पेपर दीर्घोत्तरी स्वरूपाचा असेल.<br />
यातून उत्तीर्ण विद्यार्थ्यांना मुलाखतीसाठी बोलावले जाईल. यातून निवडलेल्या विद्यार्थ्यांना 7200-19300 या वेतनश्रेणीमध्ये सामावून घेतले जाईल. यासाठीचे अर्ज ऑनलाइन पद्धतीने बॅंकेच्या www.centralbankofindia.co.in या संकेतस्थळावर जाऊन भरावे लागतील.<br />
<br />
अर्ज करण्याचा अंतिम दिनांक 8 डिसेंबर 2011 आहे. बॅंकांमधील या संधींचा लाभ घेऊ इच्छिणाऱ्यांसाठी सगळ्यात महत्त्वाची गोष्ट म्हणजे लेखी परीक्षा फार अवघड असते असे नाही मात्र, 35-40 सेकंदात एक प्रश्न सोडवणे ही खरी कसोटी आहे. यासाठी अशा प्रकारचे प्रश्न सोडवण्याचे तंत्र व मंत्र समजावून घेणे गरजेचे आहे. यासाठी अनेक पुस्तके बाजारात आहेत, काही प्रशिक्षण संस्थाही आहेत. मात्र दररोज किमान 8 ते 10 तास अभ्यास, भरपूर सराव याला मात्र पर्याय नाही.संबंधित बातम्याउल्लेखनीय रोजगार संधी बदल : काळाची गरज कर्मचाऱ्यांचे समुपदेशन बदल : काळाची गरज 'उद्या'च्या बोधातून मुक्त होणे हाच प्रगती साधण्यासाठीचा उत्तम मार्ग</div><div class="postBody" style="color: #777777;"><br />
</div><div class="postBody" style="color: #777777;"> सौजन्य -विवेक वेलणकर ई-सकाळ</div></div><form action="http://www.blogger.com/post-delete.do" id="deletePost" method="POST" name="deletePost" style="border-top-color: rgb(204, 204, 204); border-top-style: solid; border-top-width: 1px; color: #333333; font-family: 'trebuchet ms', verdana, arial, sans-serif; font-size: small; margin-top: 0px; padding-top: 1em;"><div class="errorbox-good"></div></form>Sunil Patkarhttp://www.blogger.com/profile/06649846677906056713noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8668718305474413168.post-18545837478850611472010-11-21T09:23:00.001-08:002010-11-21T09:24:52.461-08:00जलस्रोतांना स्वतःची ओळख मिळणारगावोगावी आणि वाड्यावस्त्यांवरील विविध जलस्रोतांना स्वतःची ओळख मिळणार आहे. गावांमध्ये विहिरी, तलाव, हातपंप , पाणी योजना अशी पाणीपुरवठ्याची विविध साधने असतात. यापुढे प्रत्येक पाण्याच्या स्रोताला विशिष्ट क्रमांक देण्याचा निर्णय सरकारने घेतला आहे. त्यामुळे रस्त्यांवर फिरणा -या वाहनांप्रमाणेच पाणीपुरवठ्याच्या साधनांजवळही क्रमांक दर्शविणा -या पाट्या झळकणार आहेत.<br />
<br />
पिवळ्या रंगाच्या पाटीवर काळ्या रंगात हा क्रमांक लिहिला जाईल. ऑइलपेंटने रंगविलेल्या पाट्या या स्रोताजवळ लावल्या जाणार आहेत.<br />
<br />
पाणीपुरवठ्याचे स्रोत व साधनांचे महत्त्व टंचाईच्या काळात मोठ्या प्रमाणात जाणवते. टंचाईवर मात करण्यासाठी सरकार राष्ट्रीय पेयजल कार्यक्रम व पाणी गुणवत्ता नियंत्रण कार्यक्रम सर्वत्र राबवत आहे. जिल्ह्यातही त्याचे काम सुरू आहे. पाण्याच्या साधनांची नोंद ठेवणे, पाणी साठ्यांजवळ स्वच्छता, पाण्याची गुणवत्ता चाचणी, दूषित स्रोतांची सुधारणा अशी कामे सरकारमार्फत राबविण्यात येत आहेत. यासाठी गावोगावी व वाडीवाडीवर पाण्याच्या स्रोतांची आकडेवारी उपलब्ध व्हावी यासाठी सरकारतर्फे अशा सर्व साठ्यांचे सर्वेक्षण केले जाणार आहे. गावातील विंधनविहिरी, हातपंप, सार्वजनिक विहिरी, सर्व प्रकारच्या पाणी योजना अशी स्रोतांची माहिती संकलित करण्यात येईल. गावातील ज्या ठिकाणचे पाणी जास्त वापरले जाते, त्यानुसार क्रमवारीने ही अक्षरे रंगविली जाणार आहेत. क्रमांक रंगविण्यासाठी येणारा खर्चही सरकार पेयजल कार्यक्रमाच्या बचत खात्यात वर्ग करणार आहे.स्रोतांच्या या क्रमांकामुळे पाणीपुरवठ्याच्या पुढील योजनांचे योग्य नियोजन करणे शक्य होणार आहेSunil Patkarhttp://www.blogger.com/profile/06649846677906056713noreply@blogger.com0